Bechyně

Zaniklé hradiště na mohutném ostrohu nad soutokem Lužnice a říčky Smutné.

Velmi výhodná terénní konfigurace byla využita k sídlištním účelům několikrát napříč pravěkem i středověkem. Ostroh je zcela nepřístupný od východu, kde strmá skála padá do údolí Lužnice. Z jihu a západu sráz padá do meandrujícího údolí Smutné. Jediný snadný přístup vede od severu, kde se ostrožna postupně rozšiřuje.

Poprvé byla plocha opevněna patrně na přelomu starší a mladší doby bronzové. Poté snad i v době pozdně halštatské až raně laténské. Rozsah opevněné plochy se podle terénní konfigurace patrně kryl s rozsahem dnešního zámeckého areálu. Na konci laténu se prostor rozšířil i pod dnešní město, stopy osídlení byly zaznamenány až na jeho severním okraji. Poslední hradiště zde vybudovali Slované v raném středověku. Bylo zaznamenáno i v písemných pramenech. Vnitřní hradiště zaujalo plochu dnešního zámku, další opevnění oddělovalo druhou vnitřní plochu od předhradí v místech příkopu, který odděluje dnešní hrad (zámek) od města. Rozsáhlé předhradí se nalézalo v místech historického jádra dnešního města a jeho vnější opevnění bylo zřejmě v místech městských hradeb.

Archeologické nálezy datují slovanskou keramiku již do 9. a 1.poloviny 10.století. V 11. a 12.století byla Bechyně významné přemyslovské správní centrum známé z Kosmovy kroniky. Celá plocha byla ve středověku zastavěna hradem a městem a po mnohých přestavbách se změnila i terénní konfigurace, takže z původních raně středověkých fortifikací se dnešních dob nad povrchem nedochovalo vůbec nic.