Běleč

Nad soutokem Vůznice a Benešova potoka (v místech přírodní rezervace Vůznice se zákazem vstupu), se nachází menší ostroh s pozůstatky pravěkého opevnění.

Hradiště dlouho unikalo evidenci, objeveno bylo až v roce 2009. Velmi strmé srázy k vodotečím vymezují ostroh z jižní, západní a severní strany. Jedinou přístupnou stranou je strana severovýchodní, kde se nachází oproti ploše ostrohu mírně snížená šíje, za kterou terén stoupá a po 0,5km se napojuje na okolní terén.

Přístupovou stranu zajistilo dvojnásobné opevnění sestávající vždy z hradby a vnějšího příkopu. Vnější opevnění bylo postaveno v nejužším a zároveň nejnižším místě šíje. Dnes viditelný val má spíše podobu terasy a vně jej lemuje asi 2,5m široký a maximálně 0,5m hluboký příkop. Délka valu i příkopu dosahuje asi 20m, na jihu však musel původně ještě několik metrů pokračovat. V odstupu 11m od vnějšího valu se v mírně stoupajícím terénu nachází mělký (max. 0,4m) příkop. Jeho dnešní šířka je asi 3,5m a dosahuje délky 15m. Následuje 4-5m široká plocha interpretovaná jako berma a nad ní se nachází hlavní obranné těleso rozvalené hradby do podoby valu, který přetíná nejen šíji, ale na jižní straně obloukovitě sbíhá po svahu a dosahuje celkové délky přes 50m. Na severní straně využívá výchoz skalky a ve skalnatém terénu se vytrácí na jihu. Ve valu je vidět množství kamenů, na některých lze pozorovat stopy propálení. Plocha vymezená vnitřním opevněním dosahuje 0,2ha (oválná plocha s osami 70 a 60m). Plocha se sklání k jihu a na nejvyšším místě je skalka, patrně upravená.

Hradiště bylo archeologicky zkoumáno pomocí sběrů, detektoru kovů a sondováním. Nalezena byla pravěká keramika, některé střepy byly datovány do doby halštatské. Detektorem nalezený materiál (3ks) lze zařadit do středověku až raného novověku. Hradiště lze s největší pravděpodobností datovat do doby halštatské.