Bezemín

Nedaleko Konstantinových Lázní, nad soutokem Hadovky a Úterského potoka se nachází pozůstatky velmi zajímavého hradiště. Toky obou vodotečí zde vymodelovaly výrazná údolí a nad svým soutokem sevřely terén do výrazného ostrohu. V místech, kde se ostroh stáčí k severu, stojí pozůstatky dvoudílného hradiště.

Přední část hradiště je opevněna po celém obvodu a jeho výměra dosahuje 3,4ha. Valové úseky podél západní, severní a východní strany těsně nad hranou strmých svahů spadajícím k vodotečím. Jižní strana je v délce zhruba 200m přístupná po rovině. Na této straně je val nejmohutnější a na vnější straně ho z velké části doprovází příkop. Rozměrově největší je val i příkop na jihovýchodní straně. Zde byla napříč valem položena sonda, která prokázala, že se zde hradba skládala z 1m široké nasucho kladené, břidlicové plenty v čele. K ní byl nasypán hliněný násep ztužený dřevěnou konstrukcí. Před hradbou probíhal 9m široký a 1,5m hluboký příkop. Val má dnes v nejdochovanější části výšku až 2,5m při šířce 9,5m. V jihozápadní části se zdá být fortifikace zdvojená, dříve panoval názor, že zdvojení chránilo přístupovou komunikaci. Přístup, ale směrem od jihu zpřostředkovávala brána dochovaná zhruba uprostřed jižní strany. Zřejmě procházela hradbou šikmo a vstupní prostor byl chráněn hradbou z obou stran. Dnešní vstup zdvojeným koridorem na jihozápadě je patrně druhotný. Zdvojení lze vysvětlit například tak, že v průběhu stavby došlo k přeložení hradby jižněji. Při hloubení příkopu totiž budovatelé hradiště narazili na skalní podloží, které je zde velmi odolné. Starší (severní průběh hradby je daleko logičtější a odpovídá vedení hradby na jihovýchodní straně. Skalní podloží ale zabránilo vysekání příkopu i před přeloženou hradbou a zdá se, že příkop na západní straně nebyl dokončen. Stopy jeho vysekávání jsou dodnes patrné podél jižní strany, po odkrytí vrchní vrstvy hrabanky lze pozorovat, že minimálně v nejjižnější části obvodu nebyl záměr dokončen.

Velmi zajímavý díl hradiště se nachází v severozápadním cípu ostrohu. Před skalnatou opyší je zde samostatně opevněn asi 0,2ha velký prostor, někdy uvažovaný za akropoli. Opevnění se dochovalo pouze přes šíji a nad opyší. Rozpaky budí naprosto minimální vzdálenost mezi valy obou opevněných poloh. Koruny obou valů jsou zhruba stejně vysoké a míjí se o pouhých 6m. Toto uspořádání snižuje jejich fortifikační hodnotu.

Podle keramických nálezů získaných při výzkumu hradby lze areál datovat do doby od poloviny 8. do 9.století. Dalšími revizemi došlo k posunutí nejmladších nálezů až do 11.století. Ve zkoumané části opevnění byly nalezeny do červena přepálené kameny, lze uvažovat, že zde hradba zanikla požárem. V 11.století patrně funkce hradiště přejalo nově vybudované hradiště na protějším ostrohu. Před hradištěm se nachází rozlehlý mohylník, který je s hradištěm současný.