Kal

Výrazné ostrožné návrší nad soutokem Bystřice a jeho bezejmenného přítoku na sobě nese pozůstatky mohutného hradiště.

Návrší je přístupné od severu a má dva vrcholy s názvy Hradiště a Vala. Mezi nimi se rozkládá sedlo. Na východě je terén od přírody dobře chráněn po celé délce strmým srázem k Bystřici. Podobně je tomu i na západě a jihu, kde sráz padá k jejímu bezejmennému přítoku, který se do Bystřice vlévá jihovýchodně pod hradištěm. Převýšení vrcholové plošiny na potoky činí až 100m. Hradiště zaujímalo oba vrcholy a dosahovalo velikosti přes 30ha.

Přední vrchol Hradiště a sedlo před zadním vrcholem Vala původně zaujímalo rozsáhlé předhradí. Z jeho opevnění se dochovala pouze málo patrná zdvojená linie na západní straně sedla.

Jednoznačně patrnou a opevněním vymezenou plochou je ale až zadní vrchol Vala. Tvoří ji 7,1ha velká oválná vrcholová plošina, která byla opevněna po celém obvodu. Nejlépe se dochovalo opevnění na severní, přístupové straně a na severozápadě. V některých částech je patrný příkop a za ním val z původně vnější hradby. Dnes je někde patrný a jinde se dá pozorovat jen jako část široké bermy před vnitřním valem. V podobě ostré terénní hrany se dochovalo na východě a jihu. Vnitřní prostor je dále členěn několika příčnými vlnami, ze kterých je výrazná především ta, která vybíhá od jihozápadní nejvyšší části směrem k východu. Nejvyšší místo v jihozápadní části se nazývá Na Kolečku a převyšuje nejbližší okolí o 2-3m. Plocha je zde uměle srovnaná, kdy se tak stalo však není jisté. Zajímavá je situace v jižním cípu, kde se hrana stáčí nad opyší. Mimo opevnění zde zůstává poměrně velký trojúhelníkovitý prostor a vnějších stran ohraničený strmou terénní hranou. Archeologický výzkum zjistil formu a posloupnost stavby opevnění severní, nejlépe přístupné strany v její západní části. Stavba opevnění pochází z období slezskoplatěnické kultury mladší a pozdní doby bronzové. Opevnění sestávalo ze dvou souběžných linií vedených do oblouku. Před vnější hradbou byl vyhlouben asi 1,1m hluboký příkop. Za ním se nacházela berma o šířce 0,8m a nad ní se tyčila hradba patrně s dřevěnokamenným lícem. Vnitřní stranu zakončovala kamenná zídka. Hradba byla přes 3m široká. Následoval 0,5m hluboký a 2m široký příkop, 1m široká berma a vnitřní hradba. Čelní stěna hradby o šířce 0,4m byla postavena z pískovcových kamenů. Vlastní těleso hradby bylo vyztuženo patrně roštovou konstrukcí vyplněnou jílovitohlinitou zeminou. Na vnitřní straně hradbu ukončovala opět kamenná zeď. V raném středověku plochu obsadili Slované a stávající torzo hradeb přebudovali. Vnější linii nechali být a postavili novou hradbu na zbytcích vnitřní linie. V čele stála nasucho kladená kamenná zeď. Opevnili i jižní stranu pomocí příkopu a hradby. Z vnitřní plochy jsou známy nálezy z přelomu neolitu a eneolitu, z doby bronzové, z doby halštatské, doby laténské a z raného středověku. Zachycen byl i laténský a slovanský objekt.