Libčice II

Informace o údajném předhistorickém hradišti na vrch Přeslánka, zhruba 0,5km SZ směrem od Libčic se v literatuře objevuje od 30.let 20.století a vychází z místní tradice. Mylnou interpretací bylo domnělé hradiště počátkem současného století lokalizováno na kopec s kaplí, přímo nad vsí (mylné informace jsou stále vyvěšeny na webu příslušného muzea a dostaly se i do populárně-naučné encyklopedie raně středověkých hradišť). Patrně zde asi zapůsobil Císařský otisk Stabilního katastru z 40.let 19.století, kde je kopec s kaplí označen jako Přeslonka, jiné mapy, včetně soudobých kopec Přeslánka lokalizují asi 0,5km JZ od Libčic.

Návrší je nejlépe přístupné od severozápadu a severovýchodu, jihozápadní a jihovýchodní strana je vymezena svahem k vodoteči, která jej od jihu lemuje. Na severozápadní straně se nachází zhruba 2m vysoká mez, dlouhá asi 60m. Od jejího jižního konce vybíhá směrem k jihovýchodu kamenitá terasa, patrně pozůstatek nasucho kladené zdi. Kamenitou terasu lze pozorovat v délce zhruba 60 m a navazuje na ní menší terasa, na jejíž povrch již kameny nejsou vidět. Tato terasa se v cípu návrší ostře lomí k severozápadu a po přibližně 160m se napojuje na vysokou mez na jejím severním konci. Terasa podél severovýchodní strany je ve své západní polovině téměř neznatelná. Plocha vymezená terasami dosahuje 0,6ha. Uprostřed plochy se nachází vrcholové plató o rozměrech 17x10m s viditelnými recentními zásahy. Tuto drobně vyvýšenou plochu ze 3/4 obtáčí terasovitý útvar.

Lokalita byla podrobena drobnému archeologickému výzkumu, který spočíval převážně z povrchového sběru a drobných mikrovrypů. Byla zde získána vrcholně středověké až raně novověká keramika. Celkově lze soudit, že zde nikdy žádný opevněný pravěký, či raně středověký objekt nestál. Podle podoby konvexních linií a povrchových sběrů zde lze předpokládat pozdněstředověkou až raně novověkou samotu, jejíž součástí byl i pozemek vymezený nasucho kladenou zdi. Přístup k němu vedl patrně od východu, kde se nachází relikt zaniklé cesty, která končí až ve východním cípu návrší.