Malín

Starobylá ves Malín byla původně raně středověkým hradištěm, jehož rozsah je do dnešních dob v obci patrný.

Staveništěm se stala západní část protáhlé vyvýšeniny, nad původně blatným územím s toky Klejnarky, Vrchlice a Beránky. Říčky a potok dnes tečou v narovnaných, regulovaných korytech. Dříve však vytvářely meandry a především tok Klejnarky vytvářel mokřady, které chránily hradiště. Samotné hradiště mělo oválný tvar, dodnes respektovaný uliční sítí obce.

Hradba se dochovala v podobě terasy, především na jižní a západní straně. Podobu valu má místy na severozápadě, naopak nejpoškozenější je situace na severu bývalého opevnění. Na severovýchodě se k hlavnímu hradišti přimykalo předhradí, opevněné do oblouku vedoucí hradbou a příkopy. Právě tato fortifikace byla archeologicky zkoumána. Nalezeny byly dva paralelně 5m od sebe vzdálené příkopy středohradištního stáří, o šířce až 2,5m a hloubce až 1,5m.

Nálezy z předhradí jsou datovány od konce 9.století do 11.století. Nejvíce nálezů lze přiřadit době 2.poloviny 10.století. V areálu vnitřního hradiště proběhl pouze menší archeologický průzkum. Z původní hradištní zástavby se dochoval kostel sv.Jana Křtitele, který byl vystavěn v otonském stylu už v 2.polovině 10.století. V 80.letech 10.století se v Malíně razily mince, hradiště plnilo funkci centra nejvýznamějšího stříbrného rudného okrsku. Význam Malína umocňovala i jeho poloha na Trstenické stezce. Patrně na počátku 12.století byl na hradišti postaven románský kostel sv.Štěpána, ten se také dochoval do dnešních časů.

Hradiště je známé i z Kosmovi kroniky, která jej zmiňuje v souvislosti s tábořením vojsk Bořivoje II v roce 1101.