Otmíče

Jižně od obce Otmíče, se tyčí Otmíčská hora. Na jejím vrcholu se nachází hradiště z pozdní doby halštatské. Místo bylo osídleno (opevněno?) již v eneolitu a nálezy pocházejí i z raného středověku. Není však jistý vztah raně středověkého osídlení k pozůstatkům opevnění.

Otmíčská hora je vlastně vypreparovaný čedičový suk, který ční až 60m nad okolním terénem. Vrcholová plošina je nejlépe přístupná ze severovýchodu, kde se terén připojuje k návrší. Naopak nepřístupné jsou strmé jihovýchodní, jižní a západní svahy. Na severozápadě je svah mírnější, přesto dostatečně strmý a terén zde vytváří sedliště.

Nejvýše položená je západní akropole, která byla uměle zarovnána vyrovnávkou. Přístupnou východní až severovýchodní stranu přepažila mohutná fortifikace, ve formě hradby a vnějšího příkopu. Dnes se hradba jeví jako vysoká terasa, jen mírně převyšující vnitřní vyrovnávku, která se o hradbu opírala. Příkop má dnes hloubku maximálně 0,8m. Na severním konci se stáčí k západu a napojuje se na bok hory. Na jihu končí val i příkop kousek před hranou (původní vstup). Předhradí o výměře 1,4ha přiléhá k akropoli od severovýchodu. Vnější opevnění se dochovalo ve formě valu, který je v severní části přisypán na přirozený skalnatý hřeben.

Ještě dále na severovýchod se nachází mělké sedlo a poté výrazná vyvýšenina. Pokud byla zapojena do fortifikace, vymezovala by druhé předhradí. Severozápadně pod vrcholem se rozkládá rozsáhlá plošina, která také, vzhledem k výhodnému postavení (od okolí ji odděluje strmý svah), mohla plnit funkci podhradí.