Pěšice

Masiv Kusé hory rozděluje strmé údolí bezejmenného přítoku Řepnického údolí na dvě nestejně velké části. Menší východní část na svém severním cípu nese pozůstatky dosud nedatovaného hradiště.

Konfigurace terénu vytváří mírně se k severu zužující ostroh. Východní a západní strany vymezují strmé svahy do údolí drobné vodoteče na západní straně a údolí Řepnického potoka na straně východní. Úzká severní strana končí opyší, která stále strměji klesá a stáží k severozápadu. Převýšení nad toky, které se kousek severně pod hradištěm stékají, činí 40 - 50m. Jediná přístupná strana je strana jižní, kterou přetínají dvě fortifikační soustavy. Vnitřní sestává z valu, který doprovází vnější příkop. Vede od západní hrany k východní a pouze na koncích jí přerušují cesty. Délka této soustavy dosahuje 115m a vymezuje vnitřní plochu o velikosti 2,3ha. Výška valu i hloubka příkopu dosahuje maximálně 2m. V nedávné době byly na valu i v příkopu vysazeny malé jehličnany, které způsobily, že tato linie není v terénu příliš zřetelná. Lépe je zřetelná vnější soustava, která se také skládá z vnitřního valu a příkopu bez bermy mezi nimi. Přetíná ostroh v terénu zalesněném vzrostlým lesem v místech, kde je ostroh široký zhruba 150m. Příkop i val jsou nejvýraznější na západní straně (s výjimkou úseku sneseného pro cestu) a dosahují největší výšky, resp. hloubky 2,2m. Směrem k východu se zmenšují až se zhruba 20m před východní hranou zcela vytrácejí, byly patrně sneseny kvůli přístupu na plochu ostrohu. Vnější opevnění zvyšuje celkovou velikost hradiště na 4ha.

Z plochy pocházejí povrchovými sběry získané nálezy keramiky datované do pozdní doby bronzové (kultura slezskoplatěnická) a do raného středověku.