Podražnice

Severovýchodně nad návsí v Podražnici se zdvihá návrší s pomístním názvem Zámek, na kterém se dochovaly pozůstatky pravěkého hradiště.

Návrší na jižní a západní straně vymezují postupně stále strměji se sklánějící svahy zakončené téměř kolmou skalní stěnou narušenou množstvím drobných lomů. Skalní stěna má výšku zhruba 8-10m, převýšení vnitřního prostoru hradiště oproti údolí činí 25-40m. Plocha hradiště má přibližně oválný tvar, protáhlý v severo-jižním směru. Vnitřní využitelná plocha dosahuje necelý jeden hektar. Opevnění sestává z valu, který doprovází vnější příkop. Na severu linie opevnění vybíhá od strmého svahu, který hradiště vymezuje podél krátké severní strany. Od hrany terénu běží nejdříve k jihovýchodu a v mírném oblouku se zhruba po 40m stáčí j jihu, až jihozápadu a poté vede zcela rovně v délce 105m až do míst, kde se vytrácí, patrně v důsledku dřívějšího zemědělského využívání plochy hradiště. Na jihu tak chybí přibližně 40m fortifikace, snad se zde nacházela i zaniklá brána. V místech mezi vyzněním valu a skalní stěnou, lze na jižním svahu pozorovat nevýraznou terénní hranu o výšce maximálně 0,2m, která se ve velmi mírném úhlu stáčí k jihozápadu a může být pozůstatkem rozvezené linie opevnění. Dochovaný val má v jižní části svého přímého úseku výšku do 3m, směrem k severu se zvětšuje až na 4,5m. Z vnitřní strany je v jižní části val patrně v důsledku zemědělské činnosti téměř zarovnán, směrem k severu roste až na 1,3m. Také vnější příkop je v jižní části méně patrný a směrem k severu se prohlubuje až na hloubku 0,7m (v místech severního stočení) při maximální šířce 5m. V severním cípu je příkop ukončen o několik metrů dříve než val (krátce před hranou svahu), situace je zde narušena lesní cestou, ale vzhledem k o 5m níže položenému "ochozu", který běží více než 20m paralelně s valem, zde lze předpokládat ulicovitou bránu vedoucí do vnitřního prostoru hradiště. Archeologický výzkum na hradišti, provedený v letech 1975-76 odhalil vnitřní dřevohlinitou konstrukci valu. Hradba měla dřevěnou konstrukci z patrně svisle a vodorovně seskládaných kůlů a vnitřní prostorem byl vysypaný hlínou. Vnější strana byla zabezpečena kameny, vnitřní snad dřevěnou, kůlovou konstrukcí. Archeologický výzkum odhalil také půdorys kůlové stavby o rozměrech 7x5m v těsném sousedství hradby. Rozměrná sonda přetínající opevnění, včetně příkopu je dodnes v terénu patná a spolu s velkou navazující sondou ve vnitřním prostoru hyzdí hradiště. Val je také zhruba v polovině své dochované délky poškozen vkopanou zemljankou.

Archeologickým výzkumem a povrchovými sběry lze osídlení polohy dělit do tří časových období. Nejstarší osídlení pochází z mohylového stupně doby bronzové, tehdy ještě zřejmě neopevněné. K výstavbě opevnění došlo v následné pozdní době bronzové, ze které pochází nejvíce nálezů příslušící mladší fázi nynické skupiny. Poslední fází hradiště prošlo v pozdní době halštatské, na jejímž konci bylo opuštěno.