Záhořice - Vladař

Hradiště z více historických období, prvotně postavené v době halštatské, na širokému okolí dominujícím vrchu Vladař. Vladař je stolovou horou s 13,4ha velkou náhorní plošinou (využitou jako akropole) a příkrými srázy především na jižní a východní straně. Severní a západní strana vrchu jsou jen o málo přístupnější.

Hradiště zaujalo celou náhorní plošinu i prostor na západní a severní straně pod vrchem. Na těchto stranách se nachází rozměrná plocha, kterou ohraničuje svah k říčce Střele. Celá náhorní plošina je opevněna obvodovou hradbou z čedičových kamenů, která po celém obvodě sleduje hranu plošiny. nejlépe je patrná na západní a severozápadní straně. Vstup vedl dobře dochovanou nálevkovitou bránou od západu, o něco hůře dochovanou bránou ze severu a snad i podobnou bránou od jihu. Na náhorní plošině jsou samostatně opevněny dvě vyvýšené polohy v severovýchodním a jihozápadním cípu plošiny. Další destrukce kamenného ohrazení, které se zde nacházejí, nepřísluší pravěkému období. Na náhorní plošině se nachází jezírko, které bylo paleoenvironmentálně zkoumáno. Potvrdil se jeho umělý původ, sloužilo jako zásobárna vody pro akropoli.

Předhradí na západní a severní straně je k akropoli přihrazeno mohutným opevněním. Několikanásobná fotifikace zde opevnila plochu o velikosti 103ha. Z vnějšího opevnění vyniká především opevnění na západní straně nad hranou k řece Střele. Opevnění zde sestává z mohutného valu s vnějším příkopem, doprovázeným druhou obdobnou opevňovací soustavou. Opevnění severní strany je vícenásobné, spolu s dvojitým valem na západní straně bylo využito švédským vojskem za třicetileté války. Pozůstatky tohoto opevnění spočívají především v zarovnání koruny valů, sloužící k postavení těžké dělostřelecké techniky. Kromě jistých průběhů opevnění se na severní straně nachází i výrazná hrana umělého původu, avšak ne zcela jasné funkce. V prostoru západní části předhradí se nachází rybníček, ve kterém bylo archeologicky zdokumentováno unikátní dřevěné bednění.

Opevnění bylo postaveno v době halštatské, využito v době laténské, sporadické nálezy přísluší i ranému středověku. Písemně doložené je i využití vrcholové plošiny vojskem Jana Žižky z Trocnova roku 1424 při bitvě proti plzeňskému landsfrídu. Opevnění naposledy využila roku 1639 švédská vojska, některé fortifikační linie (2-3) na předhradí vznikla až v této době. Na předhradí se nacházejí i linie, které nebyly zaregistrovány posledním archeologickým výzkumem.