Zářecká Lhota - Hrádníky

Jihovýchodně od Chocně se na podlouhlém pískovcovém ostrohu nacházejí pozůstatky po pravěkém hradišti. Poloha je známá pod názvem Hradníky a nachází se nad vtokem Ostrolovského potoka do Tiché Orlice.

Ostroh je podél jižní a jihozápadní strany vymezena strmým skalnatým srázem do údolí Ostrolovského potoka. Převýšení náhorní plošiny nad jeho tokem zde činí 25-30m. Samotný cíp ostrohu na severozápadní straně tvoří výchozy skal, které lemuje také poměrně strmý svah nad soutokem obou vodotečí. V cípu byl ve vrcholném středověku postaven hrad, či tvrz vymezený mohutným šíjovým příkopem. Severní strana vrcholové plošiny je dnes lemována výraznou terasou, která je pozůstatkem původní hradby. Ta byla postavena nad pozvolným svahem, který klesá až k nivě Tiché Orlice. Převýšení zde činí zhruba 40m. Směrem k východu je svah na severní straně stále strmější. Terasa se na svém východním konci stává valovitým útvarem o výšce až 5m a následně se připojuje ke skalním útvarům na severozápadní straně. Tato strana je opět cela nepřístupná, téměř kolmý skalnatý sráz končí až u Tiché Orlice. Nad tímto srázem, v jihozápadním cípu se nachází úzká šíje, kterou je plocha hradiště přístupná, z druhé strany jí vymezuje podobně strmý sráz k Ostrolovskému potoku.

V místě, kde je šíje nejužší (86,5m) ji přetíná mohutná fortifikace, která se skládala z hradby a vnějšího příkopu. Pro příkop byla využita přírodní deprese. Šíjová hradba, dnes v podobě 2m v severní části a až 7m v jižní části vysokého valu, byla tvořena vnější a vnitřní zdí s hliněnou výplní mezi nimi. Archeologickým výzkumem byla zjištěna šířka vnější zdi 0,8m, vnitřní zeď dosahovala šířky 1,2m. Hradba je datována do pozdní doby bronzové, kultury slezskoplatěnické.

Při výzkumu šíjového opevnění byla zachycena i starší hradba z mladší doby bronzové, kultury lužické. Opevněná plocha dosahuje 8,5ha a zdá se, že nebyla nijak členěna. Zaniklé hradiště využili k osídlení slované patrně v 11.století, úpravy opevnění ale nejsou prokázané.