Klášterní Skalice

Dětřich z Portic zde roku 1357 založil u nás nejmladší cisterciácký klášter s názvem "At Graciam beatae Virgins".

Jedná o nejvýznamnější počin české architektury lucemburského období ve venkovském prostředí. Nejimpozantnější stavbou kláštera byl chrám Milostné Panny Marie, na jehož stavbě se patrně účastnila huť Matyáše z Arrasu. Jádro kláštera tvořila rozlehlá čtyřkřídlá dispozice, obklopující ústřední rajský dvůr. Severní část objektu zaujímal chrám, který měl nebývale velkolepé proporce. Jednalo se o síňové trojlodí o výšce zřejmě až 30m s presbytářem a s příčnou lodí dlouhou 40m. Vyloučit ani nelze hypotézu, že trojlodí mělo katedrální dispozici s vysokým síňovým chórem, který obíhal ochoz s bočními kaplemi. V roce 1421 byl areál kláštera zničen husity. Roku 1481 nechal Vilém Zub z Landštejna klášter obnovit. Klášter podruhé zanikl v roce 1533 a budovy i chrám byly ponechány svému osudu. V roce 1690 byl klášter podruhé obnoven. Původní klášterní budovy byly již zcela zpustlé a tak byl vystavěn ze zbytků východního křídla klausury a přilehlé prostory severního křídla prostý dvoukřídlý konvent. Na ten navázala barokní kaple s využitím původních zdí chrámového presbytáře. Za josefínských reforem byl klášter v roce 1783 definitivně zrušen. Nevyužívané budovy koupil v roce 1819 měšťan J.Dörfel, který konvent upravil na zámek. Klášterní kaple se stala kaplí zámeckou a její průčelí bylo pseudogoticky upraveno. Zříceniny chrámu existovaly až do roku 1840.

Z chrámu se dodnes dochovalo pouze 10m vysoké torzo mohutného, bohatě profilovaného gotického pilíře z červeného pískovce, dílo huti Matyáše z Arrasu a fragmenty západní zdi příčné lodi s výběhy arkád chóru. Z konventu se v budově zámku dochovala vysoká gotická místnost s žebrovou klenbou a zazděné gotické okno s výběhy žeber klenby na budově stodoly.