Sázavský klášter

Nejstarší zmínky o klášteru sahají do roku 1032. Jedním ze zakladatelů byl později svatořečený Prokop.

Nejstarší kostelík a první obydlí slovanských mnichů ze 30.let 11.století byly dřevěné. Z kamene byl kostel sv.Kříže vysvěcený v roce 1070. Základy se nacházejí v severní části zahrady dodnes. V 11.století byl klášter středem staroslověnské liturgie. Koncem 11.století byla zahájena přestavba dřevěného kostela. Dokončena byla až po polovině 12.století, jakožto trojlodní bazilika. Bylo přebudováno celé klášterní zázemí.

Další velkolepý rozvoj klášter zažíval od druhé poloviny 13.století. Započal za vlády posledních Přemyslovců. Vrcholil ve 14.století za vlády Lucemburků a byl násilně uzavřen husitskými bouřemi. V první etapě gotické přestavby, kolem roku 1340, vzniklo východní křídlo klausury s kapitulní síní. Nikdy nedokončen zůstal velkolepý gotický síňový kostel. Opevnění celého areálu spočívalo na obvodové hradbě, před kterou byl vyhlouben příkop a navršen násep. Hradba byla zpevněna nárožní čtverhrannou věží, další stála na západní straně a vedla v ní brána. Podél severní strany zahrady se příkop a val dochovaly, západní strana byla poškozena výstavbou silnice. Opevnění západní strany je zachováno alespoň na mapě ze 17.století. V polovině 16.století se zřítil chór kostela a klenba krypty s ostatky sv.Prokopa. Nový rozmach kláštera nastal po třicetileté válce. Nejdříve došlo k raně barokní přestavbě chrámu. Poté k přestavbě prelatury a po požáru roku 1746 k pozdně barokní obnově kostela i kláštera, později i klausury. V roce 1785 byl klášter zrušen. Následující stavební úpravy měly zajistit zámecký standard v bydlení (vyhlídková věž, neorenesančně klasicistní fasády ap.)

Dnešní podoba je směsicí uměleckých slohů od 11.století až do novověku.