Benešov nad Ploučnicí

Benešov leží při vtoku Bystré do Ploučnice, údolím Ploučnice vedla cesta mezi Děčínem a cestou spojující Prahu s východním Saskem a Lužicí. Městečko vzniklo někdy okolo poloviny 13.století při kolonizačních aktivitách Markvarticů. První zaznamenaná písemná zmínka o městu pochází z roku 1311. Nejstarší městské opevnění mělo patrně jen lehkou konstrukci. Písemné zmínky z roku 1352 se o Benešově zmiňují jako o sídle samostatné župy.

V roce 1392 získává město Mladoboleslavské Městské právo, mimo jiné i s právem hradebním. Brzy poté jsou realizovány kamenné městské hradby s vnějším příkopem. V roce 1426 bylo město dobýváno sirotčími vojsky Jana Roháče z Dubé. Zprvu probíhalo obléhání z prostoru Táborského vrchu, posléze se podařilo lstí vniknout do města a to bylo následně dobyto. Po roce 1511 se patrně opravovaly všechny tři městské brány (západní, východní a jihovýchodní). Věžovitá brána směrem na Děčín se nazývala Trčkova. V přízemí byl průjezd, do patra se zbrojnicí se vstupovalo přímo z hradby. Druhé patro bylo obytné a věž ukončoval ochoz. V roce 1571 postihl město požár, při kterém mimo jiné vyhořely i dvě městské brány. Další požár zachvátil Benešov v roce 1791. Městské opevnění se po požáru rozpadávalo a příkopy byly rozprodávány soukromníkům. Největší požár se udál v roce 1863 a padlo mu za oběť téměř celé město.

Opevnění vedlo podél celého města. V severozápadní části se do hradby zapojovala městská tvrz, v severovýchodním cípu ohrazovala kostel a poté se stáčela podél terénní hrany k jihu. Nevedla však až k soutoku, ale ještě zhruba 100m před ním se stočila k západu. Poté se opět v oblouku stáčela k severu a napojovala se na popsanou část u městské tvrze. S výjimkou části východní strany, celý obvod doprovázel příkop s vnějším náspem. Na severní straně byl příkop zdvojený, terén nad městem zde totiž mírně stoupá.

Do dnešních dní se z městského opevnění dochovaly části hradby na severní straně a souvislý příkop s vnějším náspem podél téměř celé severní strany. Pozůstatkem po příkopu na západní straně je terénní deprese, kterou vede dnešní Cihelná ulice. Stopou po zaniklém opevnění jsou také terasovité úpravy podél jižní a jihovýchodní strany. Možným pozůstatkem opevnění je také valovitý útvar v severovýchodním cípu města u kostela.