Tachov

Nejstarší zmínkou o Tachově by byla zakládací listina kláštera v Kladrubech datovaná k roku 1115, jde však o falsum. Tachov jakožto pohraniční pevnost se zmiňuje k roku 1126 a osídlení pod hradem je prvně písemně doloženo k roku 1131. Na vyvýšenině nad sídlištěm se tyčilo raně středověké hradiště, které bylo ve 13.století nahrazeno kamenným hradem, který z hradiště využil valové opevnění. Před rokem 1285 vzniká Tachov jako lokační město, patrně na popud Přemysla Otakara II. Město bylo založeno na v okolí nezvyklém šachovnicovém uspořádání, od jihu a západu jej lemoval tok Mže.

Městské opevnění vznikalo patrně od konce 13.století a připojilo se k opevnění hradu, který stál v jihozápadním cípu města. Metr a půl širokou hradbou vymezený prostor dosahoval 5,7ha. Zajímavé je, že kostel sv.Václava zůstal těsně mimo opevnění. Do města vedly tři brány; jedna na severu (Horní, či Horská), jedna na jihovýchodě (Dolní, později též Špitálská) a jedna na jihozápadě (později Zámecká, či Říšská) v těsném sousedství hradu. Brány byla vybaveny předbraním. Hradba z lomového kamene dosahující výšky nejméně 8-10m, byla v pravidelných rozestupech zpevněna celkem 26 hranolovými věžemi, téměř jednotného formátu. Celá tíha obrany patrně spočívala na těchto dovnitř otevřených věžích, protože hradba nebyla vybavena ochozem (pouze pultovou stříškou) a existence plnohodnotného parkánu není doložena. Místo parkánu snad byla nad příkopem vztyčena zídka. Věže byly propojeny úzkou uličkou, která probíhala podél celého opevnění. Před hradbou probíhal až 45m široký příkop s vnějším náspem. Na jižní a částečně i západní straně byl do příkopu sveden mlýnský náhon.

V roce 1406 bylo město obléháno a patrně dobyto královským vojskem. Roku 1421 Tachov dobývali husité, ale neodolalo pouze předměstí. Město padlo až roku 1427 a stalo se husitským. Roku 1431 odolalo útoku křižáckých vojsk, před kterým byly údajně narychlo opravovány hradby. Válečné události v roce 1509 vyústily v obsazení Tachova počátkem roku 1510 královským vojskem. V roce 1536 postihl Tachov velký požár, další následoval v roce 1558, v té době byl Tachov stále udržován jako pomezní pevnost. Požár v roce 1611 poničil především židovské ghetto, následně v roce 1616 vyhořelo celé vnitřní město. Třicetiletá válka se městu nevyhnula, v roce 1621 bylo vypleněno císařskými, Švédové zde řádili v letech 1641 a 1642, kdy vpadli do města bez odporu a v letech 1647 a 1648, kdy se město bránilo.

Patrně na konci 18.století byla zbourána Zámecká brána, v 19.století přestaly původní brány městu dostačovat a tak byl v roce 1822 proražen v hradbách severně od hradu průchod, tzv.Nová brána a v roce 1838 další tzv.Psí brána v severovýchodní části opevnění. Ve 2.polovině 19.století byly staré věžovité brány zbourány (Horní roku 1871 a Dolní v letech 1864-65), rozvoji města musely ustoupit i části hradeb a některé věže, zasypán byl příkop a zarovnán také vnější násep.

Přesto se do dnešních dnů dochovala značná část opevnění. Úsek směřující od hradu k severu se dochoval téměř celý, na severní straně stále stojí úsek se dvěma věžemi ve východním sousedství zaniklé Horní brány. Dlouhý úsek se nachází také na východní straně města, včetně drobného úseku zdi nad zasypaným příkopem. Před zaniklou Dolní bránou se ve hmotě budov dochovaly části předbraní. Na jižním obvodu se hradba i věže dochovaly především v západní části.