Vimperk

V hlubokém údolí Volyňky se pod stejnojmenným hradem rozkládá město s pozůstatky vrcholně středověkého městského opevnění. Původně vzniklo jako podhradí hradu z poloviny 13.století. Výhodná poloha na nově zbudované větvi Zlaté stezky dopomohla rozvoji podhradního osídlení.

Roku 1479 byl Vimperk povýšen na město a získal právo na výstavbu opevnění. To bylo neprodleně vystavěno a sestávalo z mohutné hlavní hradby, která byla zesílena okrouhlými a polookrouhlými baštami. Bašty stály především v nárožích hradebního systému. Vzhledem k velmi členitému terénu nebylo na většině hradebních úseků nutné hloubit příkop, ten se nacházel pouze u některých bran. Do města vedly celkem čtyři brány, další byla později proražena v jihozápadním cípu města.

Město bylo krátce do své kapitulace obléháno za stavovského povstání roku 1619, podobně se tak stalo při dvojím obléhání za třicetileté války. Od 18.století se opevnění dostávalo po částech do soukromých rukou a docházelo k jeho boření, nebo přeměně ve zdi obytných domů. V 19.století byly zbořeny tři brány.

Do dnešních dnů se dochovala tzv. Černá brána, která se nachází v zalomení hradby, která probíhá od hradu na severním obvodu města. Jedná se o dvoupatrovou stavbu na nepravidelném čtyřúhelném půdorysu. Průjezd je plochostropý a do patra se vstupovalo venkovním schodištěm. Z hradeb se dochoval celý severní úsek, severní a jižní úsek východního průběhu. Části hradeb na jižní straně jsou využity jako zdi domů a ohrazení pozemků. Na západní straně se dochovala krátká jižní část a krátká severní část, která stoupá prudkým svahem ke hradu. Bašty se dochovaly v nárožích hradeb a jedna stojí naproti tzv. Zlaté baště na nepřístupném pozemku u nové brány při ústí Zlaté stezky