Konecchlumí I

Na západním konci táhlého Hořického hřbetu se nachází nevelké hradiště.

Nálezy pocházející z povrchových sběrů jsou datovány do mladší fáze slezskoplatěnické kultury starší doby železné.

Opevněná plocha dosahuje 0,75ha a má ledvinovitý tvar. Hradiště zaujalo mírně vyvýšené místo v pozvolně klesajícím východo-západním hřbetu. Od severu je vymezeno ostrou terénní hranou, za kterou terén poměrně prudce klesá. Na této straně není kromě terénní hrany opevnění dochované, situace je zde zkreslena důsledky těžby kamene. Na jižní straně terén klesá jen pozvolna a z východu a západu je prostor zcela přístupný. Proto zde musela být fortifikace mohutnější a její zbytky se do dnešních dnů dochovaly. Nejpřístupnější je východní strana směrem od vrcholu hřbetu zvaného Maxinec. V severovýchodní části se dochoval příkop, který vybíhá pod severní hranou a prudce se stáčí k jihu a posléze k jihozápadu. V severovýchodním nároží se nad valem zvedá terén do výšky 2m, z vnitřní strany však není oproti zbylé ploše převýšen. Poté celou obrannou linii přetíná cesta, za kterou je směrem k jihu patrný val dosahující výšky až 1,5m. Stáčí se k západu a postupně se z něj stává pouhá terasa. Zhruba ve stejném místě zaniká i vnější příkop a v jižní části pod terasou ho lze jen tušit. Terasa se stáčí zpět k severu a po zhruba 80m je opět příkop na vnější straně patrný. V západním průběhu mají zbytky obvodového opevnění opět charakter valu. Obrannou linii opět přerušuje cesta a poté se val s nevýrazným příkopem napojuje na severní hranu a příkop zaniká. Původní hradba měla čelní kamennou zeď a dřevěnou konstrukci.

Zajímavý je západní prostor vedle hradiště. Nachází se zde severojižně orientovaný prostor o rozměrech 60x30m, který byl odtěžen při dobývání písku. O několik desítek metrů západněji se nalézá valovitý útvar probíhající severo-jižním směrem, který je na straně k hradišti doplněn příkopem. Může se jednat o přehrazení snadného přístupu k hradišti, nebo o další opevněný objekt. Ve starší literatuře se zde skutečně popisovalo druhé hradiště velké 2,5ha, které vymezovala hrana navazující na valovitý útvar. Ta je dnes v terénu téměř neznatelná. Revizní výzkum, který tu počátkem století proběhl, tuto domněnku vyvrátil. Ale po podrobném zkoumání terénu a dat leteckého laserového skenování se přikláním spíše k variantě, �e se skutečně jedná o pozůstatky fortifikace.