Kučeř

Při pravé straně silnice ze Sobědraže do Kučeře se nachází zajímavé opevnění zvané pomístně Hradiště, či Obrovy hroby.

Vnitřní plochu, která je mírně vyvýšená nad okolí, vymezuje val s vnějším příkopem. Opevnění má téměř dokonalý čtvercový tvar, délka stran svírajících severní cíp dosahuje 68m, protilehlé strany čítají 65,5m. Ohrazená plocha dosahuje 0,47ha. Val měří v nejvyšším jihovýchodním průběhu až 3,5m, na jihozápadní a severovýchodní straně dosahuje až 2,75m. Severozápadní strana je v délce 36m rozvezena, v dochované severní části nepřesahuje val výšku 2m. Vnitřní převýšení valů dosahuje maximálně 1,5m. Před valem na všech stranách probíhal příkop, dnes dochovaný hlavně podél jižních stran a částečně podél strany severozápadní. Na severovýchodní straně byl zasypán při terénních úpravách spojených se stavbou silnice, která zde opevnění těsně míjí. Poškození západní části severozápadní linie lze patrně přičíst na vrub zpřístupnění vnitřního prostoru pro zemědělské účely, ostatně ještě v průběhu 2.poloviny minulého století byly na vnitřní ploše pozorovány brázdy po políčku, dnes již téměř pozorovatelné nejsou. V severním cípu se nachází zvýšené nároží valů, dříve považované za místo zaniklé věže.

Na lokalitě proběhly tři archeologické výzkumy, v pořadí při druhém, byly získány keramické střepy datovatelné do mladohradištního období, nalezena byla také mazanice a kusy strusky. Místo bylo postupem doby vykládáno různým způsobem. Po svém objevení ještě v 19.století bylo vykládáno jako předhistorické opevnění, počátkem 20.století mělo být vrcholně středověkým panským sídlem. V roce 1940, po neúspěšném archeologickém výzkumu bylo vysvětlováno jako raně novověká reduta, až archeologický výzkum z roku 1970 přinesl datování aktivit v místě opevnění do 11. - 12.století (spíše však 12. - 13.století). Údajné nálezy z doby budování silnice (2 střely a koňská uzda) jsou dnes již nezvěstné. Podle vizuální podobnosti býval objekt bez důkazu vykládán jako keltské čtyřúhelníkovité valy. Při posledním archeobotanickém výzkumu byla výplň příkopu datována pomocí pylové analýzy zhruba do doby laténské, radiokarbonového datování vyšlo podobně. Objekt tedy patrně skutečně je opevněným laténským sídelním útvarem, který byl využit v raném středověku.