Lhota u Kamenných Žehrovic

Přibližně ve středu veřejnosti nepřístupné Lánské obory se nachází mohutný ostroh zvaný Šance, na kterém se nachází pravěké hradiště.

Dlouhý a mohutný ostroh je tvořen dvěma údolími, která se jižně pod ostrohem propojují. Výraznější údolí, které vytvořil tok Lánského potoka, vymezuje ostroh od severozápadu a západu. Druhé údolí probíhá na jihovýchodní a jižní straně, než bezejmenná vodoteč vteče do Lánského potoka. K ostrohu patří dva pomístní názvy, Šance a Zadní šance. Název Šance patří celému ostrohu, ale od dob stabilního katastru je značen v místě čelního opevnění. Zadní šance přísluší až rozšířenému cípu ostrohu, kde se nachází druhá linie opevnění. V místech čelního opevnění je plošina ostrohu převýšena nad Lánským potokem o 76 m a nad bezejmennou vodotečí na jihovýchodě o 37 m. V místech zadního opevnění převyšuje plocha ostrohu Lánský potok o 100 m a bezejmennou vodoteč o 60 m.

Čelní opevnění přetíná ostroh v místech, kde je široký 79 m. Skládá se z valu a vnějšího příkopu. Val je v nejvyšším místě vysoký 1 m, po většinu svého průběhu dosahuje výšky 0,5 - 0,8 m při šířce 5 - 6 m. Příkop má šířku 3,5 -5 m a jeho hloubka nepřesahuje 1 m. Celá linie je několikrát přerušena. Celkem lze napočítat pět přerušení o šířce 4 - 4,4 m. Některé přerušení mají jednoznačně recentní charakter (lesní cesty), některé však nevykazují stopy pozdějšího proražení. Ve dvou případech je viditelný zásyp příkopu, kterému ale neodpovídá průraz valem, třikrát je přerušena celá soustava. Obě krajní přerušení jsou výraznější a jižní z nich je využíváno současnou cestou. Průběh valu s příkopem je rovný, pouze poslední segment za dnešní cestou je lehce vybočen dovnitř opevnění.

Ve vzdálenosti 360 - 400 m probíhá druhá fortifikační linie. Vymezuje lehce vyvýšený závěr ostrohu, kde terén vytváří zhruba pětiúhelníkovitou plochu. Vzhledem k nepravidelnostem terénu je obtížné změřit využitelnou plochu. Předhradí dosahuje 4,1 ha, u zadní části lze uvažovat o rozpětí 1,5 - 3 ha. Opevnění této části se skládá z dvojice paralelně vedoucích linií, původních hradem, ze kterých dnes zbyly dva stupně, z nichž vyšší má v krátkém úseku valovitý charakter. Vzhledem k četným nálezům strusky lze předpokládat, že hradby měly významný podíl dřeva, které bylo zasypáno hlinitokamenitým materiálem. V závěru existence hradiště patrně došlo k požáru. Obě linie nekončí na stranách na hraně svahu, ale pokračují ještě několik metrů svahem, než vyznějí.

Relativně nedávno bylo hradiště zkoumáno převážně nedestruktivními metodami a detektorovým průzkumem. Nálezy přísluší době bronzové (střední až počátku mladší) a době halštatské. Podoba především zadní fortifikace tomuto časovému období odpovídá. Autoři výzkumu předložili poměrně provokativní hypotézu o různém stáří čelní a zadní fortifikace. Čelní šíjové opevnění podle nich přísluší až vrcholnému středověku, případně novověkým vojenským aktivitám (30. letá válka). Podoba čelní fortifikace ale tomuto datování vůbec neodpovídá. Takového datování by nemělo byť jedinou analogii, je tedy nutné ho zavrhnout. Přesto nelze myšlenku o různém stáří odmítnout, obě linie mají jinou podobu, s největší pravděpodobností ale pravěkou.