Mořinka

Teprve v druhé dekádě současného století identifikovaná lokalita polykulturního výšinného sídliště nad obcí Karlík. Na místě se nacházejí terénní relikty, naznačující možné opevnění části ostrohu.

Osídlení se koncentruje v nejvyšším bodě ostrohu, v jeho vyvýšeném cípu. Výběžek terénu nad obcí vytváří nepravou ostrožnu. Od východu je modelován údolím Kralického potoka, ze kterého k západu vybíhá rokle, která vymezuje ostroh na severní straně. Jižní strana je okrajem celého terénního bloku a nachází se zde prudký skalnatý sráz. Podobně prudký sráz vymezuje i jižní část východní strany. Vrcholová plošina ostrohu je podél jihu a západu převýšena až o 65 - 72 m. Převýšení nad, k západu stoupající roklí, na severní straně činí 65 - 40 m, svah k rokli je ale výrazně pozvolnější než svahy na východní a jižní straně. Od západu je ostroh přístupný po rovině, terén zde dokonce oproti ploše ostrohu mírně stoupá.

Šířka přístupové šíje dosahuje 140m a obloukovitě ji přetíná soustava dvou valovitých útvarů. Délka vnitřního "valu" je 148 m, výška nad vnější stranou po celé délce nepřesáhne 1m, z vnitřního prostoru se výška valovitého útvaru pohybuje od 0 do 0,5 m. Především v jižní části se jedná jen o terénní hranu bez vnitřního převýšení. Severních 45 m valu je výrazně poškozeno. Ve vzdálenosti 8 - 11 m probíhá na vnější straně druhý, méně výrazný valovitý útvar o výšce maximálně 0,5 m. Lze ho sledovat v délce 110 m. Na jižní straně je patrný až 12 m od hrany terénu, na severní straně končí v prostoru, který je výrazně narušen svazkem nevýrazných úvozů, které přetínají j vnitřní "val". Ten, na rozdíl od vnějšího, lze pozorovat i za úvozovým svazkem až k místu, kde se terén začíná svažovat do severní rokle. Pozůstatkem severního ohrazení prostoru může být nevýrazná (v terénu neviditelná) terénní hrana, která je dobře patrná na výstupu z dat LLS 5.generace. Probíhá v délce 125 m podél většiny severní strany a vytrácí se v místech, kde se terén zdvihá k opyši. I tato linie je zhruba ve středu svého průběhu přerušena svazkem úvozových cest. Vnitřní plocha vymezená popsanými útvary dosahuje výměry 2,4 ha a rozpadá se do tří výškových úrovní. Nejníže je položena severní plocha, která je svažitá k severu, nad ní se nachází vyvýšená plocha navazující na šíji a nad ní je výraznější terénní hranou vysokou 3 - 5 m, vymezená zhruba obdélníková plocha o výměře 0,4 ha.

Na této ploše, která by v případě, že se jedná o opevnění, byla akropolí, se soustředí většina z nálezů detektorového průzkumu. Ten a navazující povrchové sběry, doložily osídlení v pozdní době bronzové, době halštatské, laténské a v průběhu raného i vrcholného středověku. Významnými nálezy jsou dvě ostruhy s vsazenými háčky a litá avarská kování. Liniové útvary zatím zkoumány nebyly a není jisté, že se jedná o pozůstatky fortifikace. Nápadná je především přítomnost terénní hrany podél severní strany, která vybíhá od ukončení vnitřního z příkopovitých útvarů.

Samotné místo není pro umístění fortifikace příliš vhodné, v okolí se nacházejí příhodnější místa. Je ale možné, že umístění bylo zvoleno pro kontrolu cesty, která vedla údolím Kralického potoka a zároveň je z místa, které se nachází na jižním kraji terénního bloku dokonalý výhled jižními směry.