Račice

Na jednom ze severních výběžků Červeného vrchu se naproti Račickému zámku nachází málo známé pravěké hradiště.

Návrší je utvářeno údolími několika vodotečí, především údolím Račického potoka, který vymezuje opevněnou plochu podél celé severní  a východní strany. Západní stranu tvoří údolí bezejmenného potoka, který severozápadně pod návrším vtéká do Račického potoka. Jižní strana je utvářena roklí s občasnou vodotečí. Rokle nevede podél celé jižní strany, na západě je vnitřní plocha přístupná téměř po rovině.

Z celého obvodu je těžko přístupný pouze severní strana, zbylé strany nedosahují přílišné strmosti a proto je musela zajistit hradba. Ta je dnes patrná v délce 425 m. Nejlépe se dochovala podél jižní strany, kde probíhá v délce 270 m a je přerušena dvěmi lesními cestami a několikrát je recentně poškozena. Ve východní části jižního úseku nabývá tvaru ostré terasy, směrem k východu se stává valem s max. 0,5 m vysokým vnitřním převýšením. Nejlépe je patrná v místech, kde se na jihozápadě stáčí k severu. Zde ji doprovází vnější příkop, téměř metr hluboký. Vedl-li příkop podél hradby i v jiných místech je složité určit, několik podlouhlých příkopovitých sníženin se pod valem nachází, ale mají nejen různé rozměry, ale nacházejí se i v různých vzdálenostech od valu. Spíše se zdá, že se jedná o pozůstatky prospektorské činnosti (která je patrná především jižně od hradiště) a příkop vedl pouze u stočení valu v délce maximálně 200 m. Ostatně v těchto místech je opevněná plocha nejlépe přístupná, zbylé strany jsou výrazně strmější. Po stočení v jihozápadním cípu k severu pokračuje dobře patrný val ještě necelých 70 m k severu a poté je přerušen lesní cestou. Za ní již není patrný a probíhá zde pouze hřbet terénní vlny.

Zajímavá je situace na východní straně jižního opevnění. Zde vede opevnění ve formě kamenité terénní hrany nad postupně se zvětšující roklí. Nevede přímo podél terénního zlomu, od kterého udržuje asi 10 m široký odstup. Poté náhle mizí, ovšem jen zdánlivě, podrobným ohledáním terénu jsem zjistil, že se val stáčí k severu, v délce 55 m přetíná východní výběžek návrší a ostře se stáčí nad severním svahem k západu. Poté vede dalších 60 m až k lesní cestě, která jej přerušuje a dál již val není patrný. Tento východní úsek dosavadnímu bádání unikl, což není k podivu, neboť výška valu oproti okolnímu terénu vystupuje pouze o 10-20 cm. Navíc val přerušují dvě lesní cesty a vysledování jeho průběhu je velmi náročné. Zpětně jsem situaci ověřil na lidarovém modelu, kde je lépe patrný. Kde končí rozsah opevněné plochy na severu, není jasné, jsou patrně dvě možnosti. Buď nějaká lehčí forma opevnění sledovala terénní zlom nad Račickým potokem, v takovém případě by hradiště dosahovalo rozlohy zhruba 8 ha. Nebo sledovalo nevýrazný předěl terénu 100 - 150 m od jižní linie, jak naznačuje model reliéfu vytvořený z dat LLS. Rozloha by činila přibližně 3,2 ha.

Hradiště vstoupilo do odborné literatury v roce 1992 ovšem ne jako pravěké opevnění, ale jako obléhací tábor z roku 1312, ze kterého byl dobyt hrad Račice. Součástí článku byla i hrubá situační skica, ovšem v některých částech mylná. O dva roky později byla povrchovými sběry nalezena keramika snad z mladší, či pozdní doby bronzové.