Voltýřov

Nad Orlickou přehradou se zvedá skalnatý ostroh s pozůstatky pravěkého opevnění. Hradiště se nachází na ostrožně zvané Žíkovec, jihozápadně od obce Voltýřov.

Ostrožna stála původně vysoko nad místem, kde se vlévá Voltýřovský potok do Vltavy. Po napuštění přehrady se z ostrožny stal poloostrov, který se svažuje jihozápadním směrem až pod dnešní hladinu řeky. Původně ostrožnu obtékala Vltava ze západu a z jihu Voltýřovský potok. Nad hladinou řeky i potoka se zvedaly téměř kolmé skalní stěny. Z východu padaly strmé srázy do údolí Voltýřovského potoka. Již ne kolmo, ale stále dostatečně prudce. Jediná přístupná strana tak byla na severovýchodě.

Zde vedl přístup úzkou sedlovitou šíjí, kterou přehradila mohutná fortifikace. Ta sestávala z dvojitého obloukovitého valu. Kamenný val s bránou, pravděpodobně v jeho východní části, je dochován v délce téměř 90m. Plochu akropole převyšuje až o 2m, sedlo pak až o 8m. Byl stavěn ve dvou stavebních fází, starší dřevohlinitá s čelní kamennou zdí a mladší kamenitohlinitá s čelní i vnitřní lícovanou kamennou zdí. S druhou fází výstavby byla hradba doplněna o druhou vnější linii, dnes částečně dochované v podobě valu, který je jen těžce pozorovatelný, kvůli destrukci hlavní hradby. V prostřední části valů zbyl po archeologickém výzkumu 28x2m velký řez. Plocha za příčnou linií se určuje jako akropole. Je téměř rovná, ale zhruba po 150m se terén od nevysoké hrany začne svažovat k jihozápadu. Hrana se jeví jako pozůstatek hradby oddělující akropoli (1,4ha) od předhradí (1,5ha), dvě archeologické sondy ji však nepotvrdily.

Starší fáze příčné hradby byla vybudována v průběhu 10.století př.n.l., tedy na počátku pozdní doby bronzové. Většina keramiky získaná při archeologických výzkumech náleží štítarské kultuře, plocha však byla nějakým způsobem využita i v jiných obdobích: v době halštatské a v raném středověku.