Děvičky

Malebné zříceniny hradu Děvičky (někdy též Dívčí hrady) se nacházejí v cípu výběžku z Pálavského vrchu Děvín, nad dolní Novomlýnskou vodní nádrží.

První zmínka o Děvičkách pochází již z roku 1222 a okolo poloviny 13.století se v písemných pramenech vyskytuje poměrně často. Tomuto období ale pravděpodobně žádná dochovaná část nepřísluší. Zhruba uprostřed hradu se nachází vyvýšená plocha, která je podle starých vyobrazení pozůstatkem čtverhranné věže, která mohla být nejstarší částí hradu. Hrad zaujal celou plochu skalnatého cípu výběžku a část severního svahu. Prakticky celou vrchní plochu na skalním útvaru ohraničuje až 2m široká zeď, která je gotického původu, ale v renesanci byla přestavěna. Dnešní podoba je tedy renesanční a ve spodních částech částečně gotická. Uzavírá plochu 65x19m a v čele je zaoblená. Podél jižní hradby se nachází vícekrát přestavovaný palác, ze kterého vybíhalo uprostřed krátké křídlo, které hrad přepažovalo. Před zaobleným čelem se nachází široký, do skály vytesaný příkop. Přes jeho severní část vedla přístupová komunikace, která dále pokračovala podél celé délky hradu příhrádkem až k zadní části, kde se skrz vysunutou bránu vstupovalo do jádra. V severním svahu pod jádrem, byla někdy ve 14. nebo 15.století přihrazena plocha vyrovnaná pomocí terasování. Hradba, která ji ohrazovala, byla zpevněna několika opěráky a na koruně byla vybavena cimbuřím.

V první polovině 16.století byla hradu výrazně zlepšena obranyschopnost. Jednalo se především o výstavbu patrové předsunuté dělové bašty na skalisku před příkopem. Bašta má pětiboký půdorys s břitem namířeným proti mírně se zvedajícímu hřebeni. Je vybavena dělovými komorami a s hradem byla spojena hradbou, která minimálně na jihu uzavírala příkop. Pro střelbu bylo upraveno i čelo hradu, kde se nacházejí střílny a snad i granátové skluzy. Po roce 1572 bylo na hradě opět stavěno, především byla vylepšována obytná složka. V roce 1645 hrad obsadili Švédové a na konci války hrad při odchodu vyplenili. Následovaly drobné opravy a od poloviny 18.století hrad pustl.

V roce 2015 se mi při vyhodnocování dat lidarového mapování podařilo objevit drobný, příkopem ohrazený objekt na stoupajícím hřebeni před hradem. Zkoumáním v terénu bylo zjištěno, že se jedná o druhou předsunutou baštu. Lokalita byla známa úzkému okruhu archeologů. Jedna z jejích interpretací, nepochybně chybných byla, že se jedná o baštu hradiště z doby bronzové. Takové vysvětlení nemá jedinou analogii a celková forma opevnění tomu naprosto nenasvědčuje. V roce 20160 jsme provedli její zaměření a v roce 2022 ho publikovali v knize o obléhání hradů.