Dlouhá Lhota - Černava

Tvrziště jsem původně nalezl na výstupech vytvořených z dat leteckého laserového mapování v roce 2015. Po zjištění, že lokalita není známa, jsem ji ve spolupráci s archeologem příslušného muzea a spolupracujícím detektorářeem podrobil výzkumu, při kterém jsme nalezli kovové i keramické nálezy, datovatelné do 14. a 15.století. Lokalitě jsem vyrobil plánovou dokumentaci a v roce 2019 jsme ji publikovali v odborném časopise.

Tvrziště se nachází v zalesněném terénu v severovýchodním cípu katastrálního území Dlouhá Lhota, poblíž vesnice Bechov a osady Svobodín. Lokalita leží přímo v nivě říčky Klenice, při jejím levém břehu. Na severu je areál vymezen korytem říčky a na jihu víceméně paralelně vedenou rýhou mlýnského náhonu, vyhloubenou na úpatí mírného svahu táhnoucího se dále k jihu. Dnešní průběh koryta říčky je však výsledkem novodobé regulace. Na mapách stabilního katastru z roku 1842 je dobře patrné, že říčka tekla o něco severněji oproti dnešní situaci. Tvrziště situované v plochém terénu je čtverhranné, což platí jak pro centrální plochu, tak obvodové opevnění, tvořené nepřerušeným příkopem s vnějším náspem. Valové opevnění je ve skutečnost tvořeno čtyřmi rovnými úseky, vzájemně oddělenými nárožními prolukami, které plynule navazují na dno příkopu. Nejméně zřetelný je jižní úsek valu, na ostatních stranách je násep dobře patrný. Převýšení koruny valu vůči patě příkopu se pohybuje v rozpětí 0,5-1,5 m. Víceméně ploché temeno centrální vyvýšeniny je oproti dnu příkopu převýšeno kolem 1 m. Účelem nárožních proluk v obvodové fortifikaci byla regulacee vody v příkopu, byly to vodní propustě. Na jaře a na podzim bývá příkop zavodněný i v současnosti, v době fungování objektu byl naplněný vodou asi celoročně. Voda byla do příkopu tvrziště přiváděna i umělou, dodnes dobře patrnou strouhou. Tato rýha se kolmo napojuje ke korytu říčky a na opačné straně ústí prostřednictvím severozápadní proluky mezi valovými úseky do příkopu tvrziště. Vzhledem k častým nálezům železných hřebíků na centrální ploše, lze předpokládat výrazné zastoupení dřevěné zástavby.

V bezprostřední blízkosti tvrziště se dochovaly výrazné liniové antropogenní útvary, které jsou součástí téhož funkčního areálu. Relativní chronologie zemních úprav je jasně „čitelná“ z celkové prostorové situace: k tvrzišti se na západní straně napojuje poměrně velká plocha ohrazená dlouhým liniovým náspem, který je v celém průběhu dobře zřetelný na digitálním modelu terénu. Celý areál o výměře více než 2 ha se prostírá v nivě, mezi korytem říčky a úpatím svahu. Na východní straně je ohraničen tvrzištěm a výše popsanou strouhou, situovanou kolmo na Klenici. Přímo v místě, kde strouha ústí do koryta říčky, začíná liniový násep, který směřuje po proudu podél břehu k západu. Při ohybu říčky je násep přerušen asi 3 m širokou prolukou, za níž se začíná od vodoteče odklánět směrem k jihozápadu. Zde probíhá v podstatě přímo, než je lehce obloukovitě zalomen a poté znovu přerušen prolukou širokou asi 3 m. V daném místě se nachází další, tentokrát otupené pravoúhlé nároží ohrazené plochy. Z druhé strany proluky totiž násep pokračuje víceméně kolmo, resp. napříč nivou. Tento úsek ohrazení je na povrchu terénu nejméně zřetelný. Násep vedl až k patě svahu nad nivou, v jižní části byl násep rozvezen do šířky 20-25 m. Patrně se tak stalo z důvodu lepší přístupnosti vnitřní plochy, která byla zemědělsky využívána ještě v průběhu 20. století. Náspem obehnaná plocha je napříč rozdělena na dvě nestejně velké části, a to nízkým náspem o šířce přibližně 7 m a výšce maximálně 1 m. Uprostřed své délky lehce prohnutý násep vede kolmo na severní úsek obvodového valu, k jehož patě se napojuje, a sice v místě středového přerušení hřbetu. Příčný násep ale na proluku přímo nenavazuje, nýbrž končí těsně vedle ní. Na jihu je pak ukončen na samém okraji nivy, resp. u paty svahu. Dlouhými náspy ohraničená plocha je jinak v podstatě plochá, pouze při západním úseku valu tvrziště je na digitálním modelu terénu slabě patrný liniový konkávní útvar čtvrtobloukovitého průběhu. Je-li tento útvar přírodního, anebo umělého původu, není jisté. V úvahu připadá např. možnost, že šlo o někdejší zákrutu Klenice – koryta staršího než tvrziště. Za bývalé koryto říčky lze považovat nevýrazný, zamořený liniový útvar, klikatě se vinoucí v nivě těsně podél paty svahu, pod současným náhonem. Valy vymezená plocha je součást téhož areálu jako tvrziště. Patrně šlo o hospodářsky využívané pozemky, chráněné proti povodním soustavou liniových náspů. Proluky v náspu by fungovaly jako jakési propustě v případech, kdy se i do ohrazeného prostoru rozlila voda.

V areálu se snad rozkládal i hospodářský dvůr, a to sice v těsném západním sousedství tvrziště. Na povrchu terénu nejsou patrné stopy po případné zástavbě. Ideálním místem pro dvůr mohl být prostor ohraničený výšee zmíněným čtvrtobloukovým zářezem, ať už šlo o útvar přirozený (a případně upravený), nebo umělý.