Frymburk

Na ostrohu nad říčkou Olešenkou, u příhraničního městečka Nový Hrádek, se rychle rozpadá malebná zřícenina nezvyklého hradu zvaného Frymburk. Hrad je poprvé zaznamenán k roku 1354. Často střídal majitele, z nichž mnozí byly vážených rodů. Koncem 16.století již nebyl obýván. Zpustl po třicetileté válce.

Hrad byl postaven kousek za nejvyšším místem ostrohu, který se za hradem stáčí k jihozápadu a končí skalnatou opyší. Hrad je od prostoru navazující planiny oddělen mohutným šíjovým příkopem z části vylámaným ve skále. Jádro zaujalo podlouhlou vyvýšenou plochu, předhradí leží za jádrem a v prostoru jižně od jádra.

Předhradí je členěno na dva výškové stupně. Vnitřní předhradí navazuje výškově na dno šíjového příkopu a vedla přes něj přístupová cesta podél jižní strany jádra. Dnes v zadní části předhradí stojí původně barokní hájovna. Vnější předhradí se rozkládá pod terasovitým stupněm na jih a jihozápad od vnitřního předhradí. V čele na východní straně se nachází nevýrazný pozůstatek valu, na jižní hraně svahu vystupují části nasucho kladené zdi, která prostor předhradí vymezuje. Další přihrazenou plochou k hradu byl patrně mírně svažitý terén západně a severozápadně od jádra. Je vymezen terasou a jeho terén je poznamenán četnými malými lomy na kámen. Opyš jihozápadně od hradu zajistila jakási patrně věžovitá stavba, po které se dochovala oválná vyvýšenina. Další zajímavý prostor mimo jádro je nad hrad převýšená skalnatá plocha před šíjovým příkopem. Tento prostor byl pro hrad příliš nebezpečný, než aby zůstal neobsazen. Za třicetileté války zde však vzniklo opevnění sestávající ze dvou bastionů a valu s širokou korunou. Tyto zemní úpravy terén výrazně proměnily a původní vrcholně středověká situace tak není jasná. Před valem s širokou korunou pro postavení těžkých palných zbraní je do skály vylámaný příkop, zdá se ale, že není zcela dokončen. Val s příkopem z obou stran svírají dva bastiony. Jižní z nich je po obvodu ohraničen valem a uprostřed jeho plochy se nachází deprese. Severní je zcela rovný. Minimálně na jižní straně muselo stát opevnění zajišťující přístupovou cestu ke hradu. Přímo nad jižním koncem šíjového příkopu, se naproti valovitému útvaru na čelní straně vnějšího předhradí nachází zarovnaná plošina, patrně pozůstatek obranné stavby první brány, která se zde snad nacházela.

Samotné jádro hradu je vymezeno 3,2 - 3,7m širokou hradbou, která má zaoblené nároží. Oproti čelní straně stojí extrémně velká (18m) nepravidelně okrouhlá věž s až 4,5m širokými zdmi. Podél delších stran je hradba prolomena několika různými, minimálně ve dvou výškových úrovních položenými, otvory. Okna, či střílny se povětšinou zužují, málokde je však dochován vnější líc zdiva. Ve vnitřní ploše stály budovy podél delších stěn, v jihozápadním nároží se dochovala zaklenutá prostora, která byla propojena s další sutinami zasypané prostoře ve střední části jižní strany jádra. Jedná se o suterén minimálně dvoupatrové budovy, která zde stála. Podobná stavba stála i podél severní strany a mezi budovami se nacházelo podlouhlé nádvoří. Zhruba ve středu jádra se na nádvoří nacházela dodnes dochovaná čtverhranná studna. Věž je postavena k severní straně a prostor mezi věží a jižní stranou vyplnila další budova, ze které se dochovala západní zeď prolomená dvěma záklenky. Jižní z nich je lomeně zaklenut. Stejným způsobem je zaklenuta i brána, která se dochovala na západní straně. Byla vybavena předbraním, dodnes dochovaným. Na této nejlépe chráněné straně dosahuje šířka hradby až 3,7m.

Nejpodivnějším objektem celého hradu je bezesporu obrovská věž v čele jádra. Jedná se o stavbu, která v Čechách nemá obdoby. Zdá se, že byla do hradu vložena v rámci nějaké z přestaveb. Zatímco hrad bez této věže připomíná klasickou blokovou dispozici z 1.poloviny 14.století, věž působí jako bateriová věž z 2.poloviny 15.století. Nepravidelnosti mezi hmotou obvodové hradby a hmotou věže napovídají jejímu pozdějšímu vzniku. Stala by se tak reakcí na rozvoj palných zbraní a na nevýhodné postavení hradu pod vrcholem ostrohu. Tomuto vysvětlení ale odporuje identičnost zalomení vnitřní strany klenby brány a klenby ve zdi přistavěné k jižní straně věže. Na historickém vyobrazení F.A.Hebera ze 40.let 19.století lze vidět tři zuby cimbuří na velké věži, jedná-li se skutečně o cimbuří však není jisté.

Před předbraním se v místech dnešní hájovny nacházelo hradbou obehnané předhradí. Tato hradba se dochovala v severní části, kde vybíhá od severozápadního nároží jádra. Hradba s kulisovou bránou patrně vymezovala prostor prvního předhradí, který se kryje s dnešním ohrazením hájovny.

Zřícenina v posledních desetiletích prudce degraduje. Na vnější straně hradby je mnoho kavern a vnější líc na mnoha místech opadává. Patrné jsou opravy z konce 19. a z 20.století. V poslední době je opravován prostor předbraní.