Hrádek nad Kohoutovým mlýnem

Lokalitu jsem nalezl na mapád LLS v roce 2014. Tvrziště je situováno mezi Bohouňovicemi a Pašinkou, v severním cípu katastrálního území prvně uvedené vesnice. Přiléhá k ostrému terénnímu zlomu, který představuje okraj úzkého údolí říčky Polepky, která se poměrně hluboce zařízla do ploché polabské krajiny. Svahy údolí jsou dosti prudké, místy téměř kolmé, protože jsou na mnoha místech tvořeny skalními výchozy, které často čnějí ze dna údolí až k jeho hornímu okraji. Nad jedním z těchto výrazných skalních útvarů leží tvrziště, které zaujalo plochu trojúhelného terénního výběžku na hraně klikatého údolí. V něm se přímo pod tvrzištěm rozkládá samostatně stojící mlýn zvaný Kohoutův. Poměrně blízká ves Pašinka leží na protilehlé straně údolí.

Tvrziště se nachází na dnes zalesněném pozemku, zalesněno bylo i v minulosti, o čemž svědčí zákres v mapách stabilního katastru.Týl tvrziště byl chráněn skalnatými, 22 m vysokými srázy. Jejich dnešní podoba je do velké míry změna těžební činností. V těsném jižním sousedství opevněné polohy byl zřízen kamenolom, v němž zmizela původní koncová partie čelní fortifikace. Lom mírně zasáhl i do ohrazené plochy. Celkový půdorys tvrziště však zůstává dodnes dobře patrný. Ohrazená plocha trojúhelného tvaru se mírně sklání do týlu tvrziště. Na vyvýšené přední části bylo vybudováno obloukovité opevnění v podobě pásu tvořeného vnitřním valem a vnějším příkopem. Terénní reliéf na bezprostředním předpolí tvrziště je výrazně přetvořen těžební činností. Až k obvodovému opevnění sahá velká, dnes zarostlá pískovna, která mírně poškodila kontreskarpu příkopu. Val je poměrně nízký, resp. silně erodovaný. Převýšení koruny valu oproti dnu příkopu se pohybuje kolem 2 m. Eskarpa je vysoká až 2,5 m ve střední části, kolem 1,4 m ve východní části, kde je příkop porušen lomem.Ohrazená plocha je dnes členěna do několika terénních stupňů, což však může do značné míry souviset s druhotným využitím vnitřní plochy tvrziště. Po jeho západním obvodu vedou dvě výrazné terasy, jež jsou zpevněny na sucho kladenými tarasními zídkami. Tyto konstrukce zjevně nesouvisejí s existencí šlechtického sídla. Jedná se o terénní úpravy, které souvisejí se zemědělskou činností. Dvě dobře zřetelné terasy sloužily jako drobná políčka, resp. zahrádky, přičemž je dosti pravděpodobné, že celá vnitřní plocha tvrziště byla v minulosti využívána k zemědělským účelům. V místě tvrziště je sice na mapách stabilního katastru zakreslen lesík, políčka zde ale mohla existovat (a zpustnout) dříve, případně v pozdější době. Se zemědělským využíváním plochy tvrziště patrně souvisí i nápadně erodované těleso valu. Na opevněné ploše nenacházíme terénní stopy zástavby z doby existence šlechtického sídla. V těsném východním sousedství se v poměrně prudkém svahu nacházejí dvě políčka vymezená vysokými mezními pásy, které dobíhají až do prostoru lomu. Později sloužila jako pastviny, jak prozrazují mapy stabilního katastru.

Drobné opevněné sídlo nelze bezpečně spojit s písemnými zmínkami, a to kvůli jeho výraznému prostorovému odstupu od vesnických jader. Většinu predikátů a jiných zmínek vztahujících se k nižším šlechticům z okolních vsí lze ztotožnit s už lokalizovanými sídly. Z blízkého okolí je tomu tak u Pašinky, Peček, Hranic, Ratboře a Nebovid, výjimkou je neznámá poloha vrchnostenského sídla v Bohouňovicích. Predikát je poprvé zaznamenán k roku 1325, tvrz je přímo zmíněna až k roku 1545. Vzhledem k tomu, že výrazně blíže k námi pojednávanému tvrzišti leží vsi Hranice a Dobešovice, je spojení predikátů z Bohouňovic s nově identifikovanou lokalitou nepravděpodobné. Jinak tomu ale může být s predikáty z Dobešovic, v nichž nejstarší pocházejí z počátku 14. století. Tato ves leží v poměrně blízkém sousedství pojednávané lokality, na stejné straně říčky Polepky. Vrchnostenské sídlo v raném novověku stálo přímo v Dobešovicích, a sice v jižní části zástavby, v nivě Nebovidského potoka. Je ale možné, že se původně nacházelo v extravilánu, přičemž bylo někdy v průběhu pozdního středověku přeneseno do intravilánu.