Hrádníky

V západním cípu hradiště Hrádníky (k.ú. Zářecká Lhota) byla ve vrcholném středověku postavena silně opevněné tvrz (hrad).

Jazykovitý cíp ostrohu je na severu vymezen strmým svahem k nivě Tiché Orlice a na jihu pak údolím Ostroveckého potoka, který se pod ostrohem do Tiché Orlice vlévá. Jedinou přístupnou stranou je rozšiřující se strana východní, kde se nalézá větší část staršího hradiště.

Tuto stranu vymezuje mohutný příkop, který má ještě dnes úctyhodné rozměry, při hloubce až 7m je široký 18m. Přetíná rovně ostroh v délce 70m, na severním svahu je patrné množství materiálu, které sem bylo vyházeno. Plocha, kterou vymezuje, má tvar trojúhelníka zužujícího se směrem k cípu ostrohu, který je ukončen výchozem skály. Před touto skálou se nachází sedlo (příkop) snížený o 3m oproti vnitřní ploše tvrze. Mohutné opevnění bylo na přístupné straně podpořeno 11m širokým parkánem. Po obvodu tohoto parkánu se zčásti dochovala destrukce hradby v podobě valovitých reliktů. Za ním ležící jádro po obvodu ohrazovala 1m široká zeď z nasucho kladených kamenů, nejlépe dochovaná v severovýchodní části. Vnitřní zástavba je jen těžko rozeznatelná, také z důvodu zarovnání terénu pro stavbu chatky, která se nachází v západním cípu jádra. Zdá se, že se v jádře nacházely spíše lehčí objekty podél obvodové hradby. Otázkou zůstává využití skalního útvaru v samém cípu ostrohu. Na jejím vrcholu se nalézá homolovitá kupa s vrchní plošinou o rozměrech 7x2-4m. Může jít o destrukci nějaké (věžovité) stavby, která zasypala staveniště na skále o rozměrech 10x6m.  Drobné výchozy skal obklopují téměř na způsob parkánu i severní a jižní stranu jádra.

Původní jméno tvrze (hradu?) se nedochovalo, název Hrádníky je až novověkého původu. Podle nálezů železných předmětů a keramiky je doba života tvrze datována do konce 14. a na počátek 15.století. Vzhledem k nálezům opálených kamenů lze předpokládat zánik požárem.