Kynžvart

Severně nad Lázněma Kynžvart se na Zámeckém vrchu nachází zříceniny hradu Kynžvart. Pro stavbu hradu bylo zvoleno místo na konci dlouhého ostrohu.

Hrad byl patrně založen již ke konci 13.století, podle názvu le uvažovat nad královským založením. Ještě v témže století přešel do šlechtických rukou. Podoba původního královského hradu není příliš známa. Celý hrad patrně tehdy zabíral plochu pozdějšího jádra a část pozdějšího předhradí. Zhruba obdélný hrad obtáčel příkop a vnější val. Na přístupné severní straně byl před širokým valem ještě šíjový příkop. V jihovýchodní části se nacházel již zcela zaniklý dvouprostorový věžovitý palác. V roce 1347 byl hrad dobyt a pobořen.

Na konci 14.století byl hrad výrazně přestavěn. Před jádrem bylo vystavěno podlouhlé předhradí, rozdělené příčně stojící budovou na dvě části. Do předhradí se vstupovalo na skalce postavenou, dovnitř zataženou, branskou věží uprostřed severího čela předhradí. Předhradí se směrem k jádru postupně rozšiřovalo. Jeho ochranu zajišťovala poměsně slabá obvodová hradba, před kterou probíhal na severní a západní straně příkop a nevelký val. Na východní, nejstrmější straně pod předhradím lze předpokládat pouze dřevěnou hradbu. Křídlo budov v předhradí přetlo původní šíjový příkop. Celou západní stranu zaujala dlouhá budova. Jádro hradu vyvýšené nad předhradí obklopoval parkán. V severozápadním nároží se dodnes nachází pozůstatky velké bašty, podobné bergfritu. Druhé nároží čela jádra zabezpečovala bašta v parkánu, ve které byla i brána na parkán. Dovnitř hradu se pak vstupovalo průjezdem čtverhranné nakoso postavené věže v severovýchodním nároží obvodové hradby jádra. Zadní část zaujal dvoutraktový palác.

Roku 1509 byl hrad opět dobyt. V roce 1561 po několikáté změně majitele opraven. Těžce zkoušen byl hrad za třicetileté války. Dobylo ho císařské i švédské vojsko. Z těchto dobývání se na protilehlé výšině zvané Valy (Švédské či Staré šance) dochovaly unikátní zbytky obléhacího opevnění. Pro obranu hradu byly ve vnějším valu zbudovány okopy pro děla, především na východní straně. Dobytí a vypálení v roce 1648 se stalo hradu osudným.