Libštejn

Zříceniny hradu nad pravým břehem Berounky nedaleko Liblína. Hrad byl postaven v klidné době kralování Karla IV. a proto bylo pro jeho místo vybráno pohodlné, ale z obranného hlediska nevýhodné místo.

Staveništěm se stal závěr kotliny nad pravým břehem Berounky, v jehož cípu se zvedá podélně rostlá skála. V nejbližším okolí hrad převyšoval ostrožnovitý výběžek na severovýchodě, jižní terénní blok i stoupající terén na východě. Předhradí leželo na východě a od stoupajícího terénu bylo odděleno příkopem. Zástavba předhradí sledovala obvodovou hradbu. Podle historických popisů stály v nárožích věže, dnes se na předhradí dochovaly pouze nevýrazné terénní relikty. Výše položené jádro bylo postaveno na skalce, přrd kterpu byl mezi jádrem a předhradím vylámaný příkop. V nejvyšší části skalky stály dva rovnoběžné obdélné paláce, mezi kterými se nacházelo úzké nádvoří. Na úzkých stranách bylo nádvoří uzavřeno protilehlými čtverhrannými obytnými věžemi. Obě věže měly zaoblená nároží a do dnešních dnů se v dobrém stavu dochovala severovýchodní z nich. Stavby jádra byly propojeny pavlačemi. Za jihozápadní věží stály ještě další obytné budovy zakončené nepravidelně oblou baštou. Vnější opevnění z té doby není známo, západní a severozápadní ukončení výšiny nad Berounkou zajistil val s vnitřním příkopem. V roce 1430 hrad dlouho odolával husitskému obléhání.

V pozdní gotice byl výrazně přestavěn. Vnější ohrazení bylo na západě zesíleno čtverhrannou nárožní baštou. Byl vybudován nový palác v níže položené západní části, který na baštu navazoval severním směrem. Rozvoj dělostřelby, nevýhodná poloha hradu a špatné zkušenosti s husitským obléháním si vynutily zabezpečení okolních výšin. Ve 2.polovině 15.století byla v cípu vysokého ostrohu v severovýchodním sousedství hradu postavena velká předsunutá bašta. Od navazujícího terénu byla oddělena obloukovitým příkopem, za kterým baštu obtáčel mohutný val se zarovnanou plochou oproti rovnému terénu. Za ním následoval druhý příkop a samotná stavba s věží v nejchráněnější poloze a břitem natočeným proti ose ostrožny. Jižní výšinu zajistila v 16.století okrouhlá zemní bašta, která byla s předhradím spojena dlouhým koridorem vymezeným dvěmi nasucho kladenými zdmi. Dodnes se v někteých částech dochovaly líce zdi. Bašta na vrcholu byla oproti přístupné straně zajičtěna navíc obloukovitým příkopem. Byla postavena na takovém místě, že znemožňovala přístup i jakékoli využití celého terénního bloku nad hradem.

Ještě stále v 16.století začal hrad chátrat a k roku 1590 se uvádí již jako pustý. Pobořen byl za třicetileté války a od té doby je zříceninou.