Šarov

Především v terénním reliéfu dochované zbytky hradu se nacházejí v polesí mezi obcemi Šarovy, Březolupy a Zlámancem.

Dochované písemné prameny hrad připomínají až od 2.poloviny 14.století, podle archeologických nálezů lze s jeho výstavbou počítat již na konci 13.století. Hrad, již bez fortifikační funkce byl patrně obyvatelný ještě na přelomu 16. a 17.století.

Hrad zaujal nevýraznou polohu nad roklemi dvou bezejmenných vodotečí, které se pod hradem stékají a následně vtečou do říčky Březnice. Rokle obou potoků vymezují opevněnou plochu od Západu, severu a východu. Převýšení a sklon svahů však není dostatečný a tak opevnění muselo vést po celém obvodě, shodně, jako na přístupné jihovýchodní straně. Jádro hradu je položeno k severovýchodní straně ostrohu, kde je terén nejvyšší, západní vodoteč převyšuje o 23 m a východní o 12 m. Má čtvercový půdorys o délce stran 28-29 m a lemuje ho příkop s vnějším náspem. Příkop má také čtvercový půdorys se zaoblenými nárožími. Délka stran příkopu činí 47-49 m. Plocha jádra je silně narušena více vkopy po amatérských sondách. Nejvýraznějším útvarem v jádře je zhruba obdélná jáma obklopená drobnými vyvýšeninami. V této jámě se nachází obnažený kus zdiva nejasného účelu. Výraznější je také vyvýšenina na východní straně jádra a dvě propojené prohlubně na severozápadním okraji. Nevýrazný valovitý útvar pak lemuje východní stranu. Podle reliéfu lze uvažovat o větší stavbě v jihozápadním nároží, která pokračovala podél části západní strany a další budově, která stála podél severní strany. Zbylou plochu snad vyplňovalo nádvoří a podél hran vedla obvodová hradba.

Zajímavá situace se nachází jižně od příkopu, kde je některými badateli předpokládáno malé předhradí. Spíše se však jedná o prostor vstupu s možnou branskou budovou. Z náspu zde vybíhá rozšířený valovitý útvar, na který následně navazuje obvodový val rozsáhlého předhradí. Val se obloukovitě stáčí k západu, kde se následně kolmo stáčí podél terénní hrany nad západní roklí a pokračuje k severu a vede až do úrovně příkopu jádra, ke kterému se následně kolmo stočí. Na vnější straně val doprovází příkop. Využitelná plocha předhradí, které má tvar čtvrtkruhu dosahuje 0,35ha. Na toto předhradí navazuje ještě jedno. To je vymezeno valem s vnějším příkopem podobných dimenzí. Ve vzdálenosti 20-32 m před obloukovitým valem vnitřního předhradí celý ostroh přepažuje rovným průběhem val a příkop, který se na stranách, nad terénníma hranami lomí a navazuje na vnitřní opevnění. Takto přihrazená plocha dosahuje 0,18 ha. V šíjovém průběhu je val mírně zalomen a v jihozápadním rohu vytváří ostré nároží. Nejasná je situace u styku valu vnějšího a vnitřního předhradí na východní straně. Terén je zde poškozen erozí i recentními úpravami a není zcela jisté, zda původně val vnějšího předhradí nepokračoval podél příkopu vnitřního předhradí až k jádru. Vzhledem k ne zcela logickému uspořádání obou předhradí lze spekulovat nad tím, zda nebylo vnitřní předhradí starší a až následně ho doplnilo vnější předhradí. Tomu by snad nasvědčoval i příkop, který navazuje na obloukovitý průběh čelní strany vnitřního předhradí a sbíhá k západní vodoteči. To by znamenalo, že by západní val a příkop vnitřního předhradí byl také pozdější fází, nároží předhradí západně pod jádrem je totiž také ostré, analogické jihozápadnímu nároží vnějšího přehradí.