Švihov

Dochovaný vodní hrad na jihu stejnojmenné obce. Nejstarší opevněné sídlo se patrně nalézalo jinde, snad vedle kostela sv.Jiljí. Hrad, který je výslovně připomínán k roku 1375 byl postaven jižně od obce v rovném terénu.

Z této nejstarší fáze se dodnes dochovalo zdivo severního paláce a obvodová hradba vybíhající z jihovýchodního cípu paláce směrem k jihu. Hradba k paláci přihrazovala prostor na jihu a na západě od paláce. Částečně se zdivo ze 14.století dochovalo i v obvodové zdi u tzv. Červené bašty. Důležitou roli v obraně hradu hrála řeka Úhlava, která napájela obvodový příkop. Roku 1425 hrad oblehli husité a po odvodnění příkopů se jim posádka hradu vzdala. Po čase přestala kapacita paláce dostačovat a proto byl na jihu postaven nový, rovnocenný palác. Další stavba stála u západní obvodové hradby. Předhradí se nacházelo na západ od jádra a bylo patrně ohrazeno mohutnou zdí, nalezenou při památkových úpravách.

Od roku 1480 byl Švihov pozdně goticky přestavován. Velkolepá a nákladná přestavba za účasti Benedikta Rejta (doloženo k roku 1505). Přestavěny byly oba paláce, okolo kterých bylo postaveno mohutné opevnění s parkánem a okrouhlými baštami v nárožích. Severovýchodní bašta je celokruhová a vystupuje téměř celou svojí hmotou z obvodu parkánové hradby. Zbylé bašty nejsou celokruhové, ale byly přizpůsobeny místní situaci. Na delší západní straně byl parkán zesílen polygonální baštou, na které byla postavena výstavná kaple s tribunou. Aby kaple nepřehradila parkán, byl pod ní zbudován tunelovitý průchod v plné šíři parkánu. Uprostřed čelní, západní strany, byla zbudována vysoká čtverhranná vstupní věž, jejíž podlaží jsou propojeny točitým schodištěm. Schodiště vede z větší části sílou stěny v severovýchodním nároží věže. Západní strana je v čelním pohledu souměrná. Mezi věží a severozápadní baštou stála obdélná budova, další budova stála v parkánu u jihozápadní bašty. Původně plochostropé místnosti v palácích byly ještě v 15.století zaklenuty. Plochostropý zůstal pouze velký sál v jižním paláci (známý svým kazetovým stropem, který sem byl převezen ze zámku v Dobrovicích). Okolo jádra se nalézal vodní příkop napájený z jihozápadní strany. Na počátku 16.století byl hrad rozdělen mezi dva majitele a toto rozdělení sebou neslo i stavební úpravy. K čelní spojovací hradbě bylo přistavšno úzké křídlo, přepříčkováním byl vytvořen druhý vstup do kaple, upravena byla vstupní brána.

Nově bylo zbudováno mohutně vnější opevnění. Jeho západní část zahrnula původní předhradí a zřejmě vznikla ještě na konci 15.století. Sestává z hradby, kterou zpevňují čtverhranné, uzavřené bašty a jedna okrouhlá věž v místech, kde se k hradbě na vnitřní straně přimyká rozměrná obdélná sýpka. V sousedství stála již zaniklá věžovitá brána. Patrně po návštěvě Benedikta Rejta byla na počátku 16.století dodělána východní část opevnění. Oproti západní části je výrazně progresivnější. Hradbu zesiluje pět bašt. Dvě bašty v rovných úsecích byly poloohrouhlé, jedna znich dovnitř otevřená, druhá, nejmenší ze všech stála vedle brány. Zbývající tři bašty stály v zalomení hradby, byly okrouhlé a dovnitř otevřené. Na severní straně byla zbudována věžovitá brána, analogická bráně do jádra hradu. Okolo celého vnějšího opevnění byl téměř 20m široký vodní příkop, který kopíroval vnější tvar opevnění, včetvě vystouplých bašt.

Na základě císařského nařízení z roku 1655 byl celý západní průběh vnějšího i vnitřního opevnění zbořen. Až roku 1951 byl při archeologickém výzkumu průběh opevnění vykopán. Při protipovodňových úpravách v roce 2006 byla objevena poslední z bašt. Byla nadezděna a téměř celý vnější okruh je prezentován návštěvníkům.