Vyšehrad

Hrad, který byl přestavěn na barokní pevnost a plnil funkci citadely v systému barokního opevnění Prahy. Zaujal místo na skalnaté ostrožně, která trčí nad Vltavou na jižním okraji středověké Prahy. Předchůdcem hradu bylo raně středověké hradiště založené v 10.století. Vyšehrad byl knížecím sídlem i sídlem prvního českého krále Vratislava II. Původní podoba hradiště je známa jen velmi málo. Koncem 11. a v průběhu 12.století stálo na Vyšehradě více zděných objektů.

V jádře hradu v jihozápadní části ostrohu stál knížecí a poté královský palác známý z písemných údajů. Jediným dochovaným pozůstatkem románské zástavby je zděný jednoobloukový most, který vedl do největší stavby ve vnější části, do basiliky sv.Petra a Pavla. Kromě ní zde stály i další objekty, především sakrálního charakteru. Brána se jistě nacházela na východní straně. Ve 13. a na počátku 14.století byla basilika sv.Petra a Pavla velkoryse přestavována.

Po přesídlení přemyslovců na Pražský hrad jeho význam slábl. Ten mu vrátila až doba Karla IV., který ho nechal velkolepě přestavět. I po této přestavbě byla zachována původní hradištní dispozice. Vnější část dostala nové opevnění, které bylo tvořeno hradbou se čtverhrannými věžemi. Na jihovýchodě byla postavena hlavní brána zvaná Špička. Měla obdélný tvar a byla velmi mohutná. Průjezd byl ukončen hrázděným patrem se subtilními arkýřovými vížkami. Druhá brána vedla od Nového Města. Nově byly postaveny mnohé budovy na předhradí. Vnitřní palácový okrsek byl opevněn hradbou a stály na něm minimálně čtyři rozměrné paláce.

Dodnes se dochoval jediný patrně purkrabský. Z rozměrného paláce nad řekou se dochoval přestavěný suterén. Hlavní dominantou byla snad již starší věž zvaná Neklanka v severovýchodním nároží. Na hraně skály v nejzápadnější části celého hradu se dodnes dochovala zřícenina pětiboké stavby zvaná Libušina lázeň. Sloužila patrně ke kontrole provozu na řece a snad i k transportu nákladu přímo z lodí.

2.11.1420 se u hradu odehrála bitva, po které byl Vyšehrad husity pobořen. Nejvíce bylo poškozeno opevnění proti Novému Městu. Právě tudy v roce 1448 pronikla vojska Jiřího z Poděbrad do Prahy. Vnitřní hrad zůstal v troskách a zbytek plochy se postupně měnil na město.

Těsně po třicetileté válce započala stavba barokní pevnosti. Velká část středověkého opevnění musela ustoupit stavbě rozsáhlých hradeb s bastiony. Pevnost se stavěla až do 19.století.

Terén byl výrazně překonfigurován i při stavbě národního pohřebiště zvaného Slavín.