Zvíkov

Zříceniny hradu na strmé skalnaté ostrožně nad soutokem Vltavy a Otavy. Ostrožna byla opevněna již dříve a dodneška lze před její šíjí pozorovat valy a příkop keltského castella, které však patrně také nebylo prvním zdejším opevněním. Hrad byl založen zřejmě Přemyslem Otakarem I. První písemná zmínka pochází z roku 1234.

Staveništěm hradu se stal ostroh z boků chráněný téměř kolmými skalami. Ze západu a severu ostroh obtéká Otava z východu Vltava, severovýchodně pod hradem se obě řeky stékají. Podoba nejstaršího hradu není příliš známá, nejstarší stavbou je patrně mohutná čtverhranná věž Markomanka (zvaná též Hlízová věž) v nároží dnešního vnitřního hradu. Byla postavena z bosovaných kvádrů. Přístup do ní vedl z nádvoří a v přízemí i v patře měla klenbu. Od počátku byla zamýšlena jako nárožní objekt, na kterém stála obrana vnitřního hradu. K této věži se z obou stran měla přimykat palácová křídla. Postaveno bylo minimálně křídlo pod kaplí, které si dodneška dochovalo dvě místnosti zaklenuté křížovou klenbou.

Zvíkov byl výrazně přestavěn za Přemysla Otakara II. Jádro získalo tvar nepravidelného pětiúhelníku. Nádvoří uprostřed bylo ze všech stran obestavěno palácovými křídly. Nová obdélná kaple sv.Václava v patře jižního křídla patří mezi nejkrásnější raně gotické interiéry u nás. Je zaklenuta dvěmi poli šestidílných kleneb a k ní navazuje malá zaklenutá sakristie. V kapli se dochovala fresková výmalba z 3.čtvrtiny 15.století. Při přestavbě bylo vytvořeno i nové vnější opevnění. Přístupná strana od jižní šíje byla zajištěna okrouhlým bergfritem s mohutným břitem. Na vrcholu věže se nacházel ochoz vysazený na konzolách. Příčná štítová zeď navázala na břit a zbytek věže zasahoval do vnitřního prostoru. Před bergfritem se nacházela čtverhranná brána. Za věží se nacházelo první nádvoří ohraničené obvodovou hradbou napojenou na čelní štítovou hradbu. Vnitřní hrad byl dále členěn hradbou, která vybíhala ze severozápadního nároží severního paláce a směřovala k západu, kde se napojila na obvodovou hradbu. Plocha na sever byla třetím nádvořím. To ukončoval severní průběh obvodové hradby. Její nároží zajistily plné poloohrouhlé věžice. Zvíkov byl průchozí hrad a jeho severní vstup zajišťovala jednoduchá brána (portál v hlavní hradbě). Severní plochu mezi hradem a meandrem Vltavy vyplnilo snad již ve 13.století opevněné předhradní se dvěma bránami, kostelem, mlýnem a další zástavbou. Hrad byl v roce 1285 a 1287 obléhán.

Ve čtrnáctém století byla posílena ochrana vstupu od severu, kde vznikla do vnitřní plochy zatažená čtverhranná věž, hned vedle brány. Hrad byl obléhán roku 1429 a z tohoto obléhání se v okolí hradu dochovaly stopy obléhacích prací. Následovalo vylepšování obraných schopností, spočívající zejména ve výstavbě nového parkánu na severní straně. Parkán byl zpevněn šesti dovnitř otevřenými čtverhrannými baštami. Roku 1444 byla přeložena severní brána. Upravilo se i obvodové opevnění, které získalo kryté střelecké ochozy. Prohlouben byl i příkop a navyšovány valy.

Přestavba v 40 - 50.letech 16.století měla za cíl především zlepšení obytné a rezidenční funkce. Na počátku třicetileté války byl hrad obléhán a poté vyrabován, aby byl následně obnoven. Po požáru v roce 1751 byl již částečně chátrající hrad jen nutně opraven.

V 1.polovině 19.století byl již zříceninou. Ve 2.polovině téhož století byl opravován, ne zrovna nejšťastněji. Nejvíce se tyto úpravy dotkly palácového jádra, kde byly z přízemí do patra arkádového ochozu přeneseny charakteristické kružby.

Po napuštění Orlické vodní nádrže se nejen zcela změnilo okolí hradu, ale bylo i zcela zatopeno severní opevněné předhradí. Nepříliš šťastné úpravy se na hradě prováděly v průběhu 20.století až do současnosti.