Žďár nad Sázavou

Založení kláštera inicioval otec svaté Zdislavy, Přibyslav z Křižanova. Ale až jeho zeťové, Boček z Obřan a Smil z Lichtenburka jeho úmysl uskutečnili. Za tímto účelem pozvali v roce 1252 z Nepomuku skupinu cisterciáckých mnichů, kterým na výstavbu kláštera darovali pozemky a v dědictví odkázali část svých majetků.

Klášter byl za husitských válek vydrancován a vypálen. K obnově došlo až za vlády krále Jiřího z Poděbrad, který byl spřízněn s jeho zakladatelem. Novou podobu vtiskl klášternímu areálu opat Václav Vejmluva, který stanul v čele konventu v roce 1705. Pozval do Žďáru architekta Jana Blažeje Santiniho Aichla, a tak započala éra proměn areálu do podoby jednoho z nejvýznamnějších církevních sídel své doby. Vyvrcholením se stala stavba poutního kostela sv.Jana Nepomuckého na Zelené hoře, slavnostně vysvěceného v roce 1722. Za vlády císaře Josefa II. byl v roce 1784 klášter definitivně zrušen. V roce 1930 se stal tehdy už zámek majetkem chlumecké větve rodu Kinských, kterým byl restitučně navrácen v roce 1991.