Kynžvart - obléhací opevnění

Západně a severozápadně od hradu Kynžvart se přes údolí Mýtního potoka na ostrohu nachází pozůstatky opevnění. Pomístně se tu říká Švédské, či Staré šance, celému ostrohu se říká Valy. Název Staré šance je poprvé zachycen k roku 1789 na mapě kynžvartského lesního revíru, nachází se i na II.vojenském mapování.

Jedná se o 340 m dlouhý val s jednou baštou a jedním objektem samostatné bašty, která je poškozena recentním lomem. Val se nachází na samé hraně širokého ostrohu podél celé jeho západní strany. V severní části val tvoří baštu, která stojí na mírně vysunuté části terénní hrany, ze které je přímý pohleed na jádro hradu. Za baštou val pokračuje v krátkém úseku směrem k východu, podél severní hrany. V jižní části se na podobném výběžku nachází kruhová bašta, ke které val míří, ale v její blízkosti se stáčí k západu. Valy vznikly vybráním hlinitokamenité hmoty na vnitřní straně a jejím nasypáním na hranu terénu. Proto se podél valů na odvrácené straně od hradu nachází příkopovitá deprese. V rozestupech 9 - 10 m jsou v kruhových valech patrné pravidelné zářezy, především v severním nároží se jich nachází více. Zářeezy, které fungovaly jako prostor pro palné zbraně jsou patrné i na valu jižní bašty, povětšinou na straně k hradu. Z obou bašt je přímý pohled na hrad s ideálními podmínkami pro střelbu. Spojovací val sloužil spíš jako zábrana proti výpadu z hradu, který byl možný dvojicí drobných roklí, které u valu ústí. Na ploše ostrohu jsou viditelné stopy po novověkých lesních úpravách.

Celé toto zemní dílo se vysvětluje třemi různými způsoby, přitom je jeednoznačné o co se jedná. Prakticky jistě lze vyloučit teorii o hospodářské funkci, podle dochovaného stavu objektu se jistě jedná o fortifikaci. Další z vysoce nepravděpodobných výkladů (vehementně prosazované jedním amatérským badatelem) předpokládá zemnímu opevnění funkci předsunutého opevnění hradu. Jeho stavbou mělo být zabezpečeno severní předpolí, které se nebezpečně zdvíhá nad hradem. Forma opevnění však vrcholně středověkému původu nenapovídá, podobná předsunutá bašta by neměla v analogii.

Zbývá poslední vysvětlení funkce objektu, které je jednoznačně nejpravděpodobnější a zároveň se jedná o vysvětlení nejstarší. Jde o obléhací opevnění z období třicetileté války. Místní tradicí je dochována zpráva o tom, že 400 sedláků muselo pro švédské vojsko vybudovat zdejší valy (mohlo se však jednat o vedlejší Kynžvartské šance). V této době se již na hrad z Šancí dalo bez problémů střílet. Námitky o neuzavřenosti opevnění z východní strany lze snadno vysvětlit bezstarostností velkého vojska v dobytém okolí. Pokud Šance pochází z obléhání Švédských vojsk z roku 1648, nemusela se více než tisícová armáda obávat napadení. A.Sedláček píše o tříhodinovém ostřelování dělostřeleckou baterií. Šance mohou pocházet i z o rok starších dobývání švédských a císařských vojsk, po dobytí mohla být část děl přesunuta do hradu, kde se dosud nacházejí palposty (rozměrově shodné s palposy ve valu obléhacího opevnění) ve vnějším valu, namířené přímo proti Šancím.