Příběnice - domnělé obléhací opevnění

Terénní útvary, prohlášené v literatuře za obléhací práce, se nacházejí na předpolí hradu, ve vzdálenosti 20 - 35 m od kontreskarpy jeho prvního příkopu. Starším bádáním byly označeny za relikty poplužního dvora. Nedávno se jimi podrobně zabýval J. Hložek, který zpochybnil předchozí názory a předložil odlišnou interpretaci. Usoudil, že se jedná o relikty obléhacích prací, aniž by se ale pokusil o jejich konkrétní funkční klasifikaci. Autor zcela vypustil komparaci s lokalitami, v nichž lze terénní stopy obléhatelů bezpečně identifikovat. Přitom je už na první pohled zřejmé, že pojednávané objekty by v této kategorii památek představovaly po formální stránce naprostou abnormalitu.

Nejvýraznější objekt, který J. Hložek označil za relikt obléhacích prací, je nepochybně charakteristický příklad menší vodní nádrže. Daný útvar lze popsat jako prohlubeň obdélného půdorysu, situovanou v mírné stráni. Na stranách, kde povrch terénu klesá, ohraničuje zahloubeninu masivní násep se širokou korunou. Násep dokonale vyrovnává obvodovou hranu zahloubeniny: výška náspu se postupně snižuje ve směru proti sklonu povrchu terénu, přičemž koruna náspu se plynule připojuje k hraně zahloubeniny v místech, kde byl odkopán svah (tedy ke stěně proti stoupajícímu svahu). Takovýto objekt se v mnoha ohledech naprosto vymyká všemu, co známe z lokalit s relikty obléhacích prací. Abnormální jsou rozměry i tvar liniového náspu, a hlavně pak plošné zahloubení celého prostoru: bizarní je už sama představa, že by obléhatelé v celém prostoru o rozměrech 45 × 10 - 15 m rovnoměrně snížili povrch terénu o 2 m, aby jej proti hradu ohraničili náspem širokým v patě až 8 m a na protilehlé (týlní) straně vůbec nezabezpečili opevněním. Naopak závěr, že násep fungoval jako hráz nádrže, lze zdůvodnit poukazem na detaily jeho koruny. Předně je výmluvné mělké sedlovité vykrojení koruny na delší straně, které interpretujeme jako přepad. K tomuto místu se k náspu z vnější strany napojuje mělký liniový žlab, který jasně ukazuje, že voda z nádrže odtékala stružkou do hradního příkopu (J. Hložek absurdně považuje odtokový žlab za cestu vedoucí od obléhacího postavení ke kontreskarpě hradního příkopu). Severně od uvažovaného přepadu je koruna náspu nápadně rozšířena, což svědčí o existenci nějaké technické stavby na této platformě. V diskusi je třeba brát v potaz, že v jihovýchodním sousedství je v odstupu přibližně 100 m situována další vodní nádrž, byť menší a okrouhlého tvaru. V ní se nachází velká recentní studna, která představuje součást podzemního zařízení odvádějícího z hradního předpolí spodní vodu. Je tedy zřejmé, že současný vodní režim se zcela změnil oproti středověkému stavu. Proto nepřekvapuje, že dno větší vodní nádrže, je dnes suché. Ani u druhého objektu, který J. Hložek označil za relikt obléhacích prací, nejsou patrné žádné znaky obléhacích prací. Terénní situace je v daném místě značně znejasněna asfaltovou silnicí, jež zničila jižní část objektu.

Nutno dodat, že v dějinách hradu nenarazíme na událost, již bychom mohli označit jako obléhání. Příběnice spolu se soudními Příběničkami sice v roce 1420 opanovali táboři, obou rožmberských hradů se však zmocnili v řádu hodin.