Stará Dubá - obléhací tábor

Severozápadně od hradu Stará Dubá se nachází pozůstatky obléhacích prací. Dříve se uvádělo, že přísluší vojsku Jiřího z Poděbrad a pochází z roku 1466. To je však mylná informace, archivní rešerší a podrobným zkoumáním samotných reliktů jsme obléhání předatovaly do roku 1404, do bojů zemské hotovosti proti Zúlovi z Ostředka. Pouze k této akci existují písemné prameny, o dobytí Staré Dubé se zmiňuje Kronika česká lipská. Této dataci odpovídá i archaický ráz obléhacího tábora.

Hrad mohl být ostřelován ze tří směrů. Ze severního předpolí, od jihozápadu a od jihu. Jižně od hradu, na protilehlé straně poměrně prudkého úbočí potočního údolí, se stopy útočníků nenacházejí. Jejich postavení lze lokalizovat naproti boku hradu, který byl ohrozitelný střelbou z protilehlé hrany rokle, nad níž se zdvihá mírný svah. Na rozhraní rokle a svahu se dochovaly nevelké terénní relikty, palebné postavení útočníků. Další, mnohem výraznější relikty obléhacích prací leží na předpolí hradu. Zde však tvoří součást rozsáhlé, postupně vzniklé kumulace objektů z doby existence hradu, kdy se zde nacházely lomy na kámen a hliníky, jejichž součástí byla i trojitá zděná pec.

Obléhací subkomplex je tvořen okrskem lehce trapézovitého, výrazně protáhlého tvaru, obehnaným po všech stranách hřbetem, v jehož tělese zaujímají výrazný podíl kameny. Ohrazený areál je svou delší osou natočen proti hradu. Výměra jeho vnitřní plochy činí 0,29 ha, čelní úsek ohrazení je od kontreskarpy hradního příkopu vzdálen 110 m. Ohrazený útvar byl opakovaně výrazně poškozen při těžbě a výsadbě lesa, nejprve v 70. letech 20. století a pak v letech 2019–2022. Nedotčena zůstala jen malá část při severní straně, kde se na trapézovité ploše nachází ohrazený útvar oválného půdorysu. V těchto místech je hřbet po obvodu plochy vysoký až 0,7 m, na ploše poničené lesnickou mechanizací byl snížen na 0,3–0,5 m. Vstup do ohrazeného prostoru lze identifikovat naproti hradu. V obvodovém hřbetu tu zeje mezera, kterou lze bezpochyby považovat za původní, protože jeden z úseků hřbetu se tu jasně stáčí do vnitřního prostoru, byť druhý je prostě ukončen. Tento vstup jasně směřuje do úzkého prostoru mezi dvěma staršími zahloubeninami, které považujeme za hliníky. Přes jeden z hliníků vede čelní úsek obvodového hřbetu. Hliníky de facto chránily čelo areálu před výpadem z hradu. Další vstup do trapézovitého prostoru mohl existovat na západní straně, tento úsek ohrazení však byl vážně poškozen už v 70. letech 20. století a znovu i při poslední těžbě dřeva. Pouze západní úsek ohrazení je z vnější strany lemován mělkým žlabem, po těžbě dřeva v roce 2020 prakticky zanikl. V trapézovitém ohrazeném prostoru se nacházejí objekty jen v jeho týlu – na straně odvrácené od hradu. Zde je z vnitřní plochy vydělen menší ohrazený prostor oválného půdorysu o vnitřní výměře 0,025 ha. Tento je také obehnán hřbetem s výrazným podílem kamenů, ovšem znatelně masivnějším oproti hřbetu po obvodu trapézovité plochy. Výška hřbetu po obvodu okrouhlého útvaru činí 0,7–1,1 m. Vstup do oválného prostoru lze podle proluky jasně identifikovat na jižní straně. K týlovému (severnímu) úseku vnějšího obvodového hřbetu přiléhají z vnitřní i vnější strany mělké jámy různých tvarů. Další jáma je pak připojena k vnitřní straně východního úseku ohrazení, a to poblíž severovýchodního nároží. Hloubka těchto jam činí 0,2–0,5 m. Na severním hradním předpolí lze spojit s činností obléhatelů, ještě několik objektů situovaných mimo ohrazenou plochu. Nejpravděpodobněji lze takto uvažovat v případě rozměrné a hluboké jámy trychtýřovitého tvaru, situované ve vzdálenosti asi 4 m od severozápadního nároží ohrazené plochy. Ve větším odstupu je pak situována plošina zapuštěná z větší části do svahu a z menší části nasypaná. Třetí objekt, který lze spojit s činností obléhatelů, je relativně malá jáma při terénním zlomu nad Sázavou. Jáma se hřbetem na východní straně je situována naproti vstupu do hradu. Snad se jedná o relikt pozorovacího stanoviště obléhatelů.

Druhý subkomplex leží na hraně rokle proti jihozápadnímu boku hradu. Zde se nacházejí výrazné terénní úpravy v podobě úzké plošiny, delší stranou natočené proti boku hradu, kde stál palác. Po obvodu plošiny proti hradu vede liniový násep, přerušený na dvou místech. Na obou koncích se násep stáčí a ohraničuje obě kratší strany plošiny. Na severní straně pak vybíhá po svahu k druhé, podstatně menší plošině. Koruna náspu je oproti vyrovnané ploše převýšena maximálně o 0,6 m. Vzdálenost plošiny od paláce (již nelze přesně změřit, protože protilehlá zeď se kompletně zbortila) činila 70–75 m. Niveleta terasy přibližně odpovídá dnešní výšce vnitřního prostoru severozápadní části hradu