Tábor - Pintovka

V polesí Pintovka, jihozápadně od Tábora, přímo nad mostem přes Lužnici se nachází málo známé opevnění.

To bylo postaveno v cípu drobného, ale ostře modelovaného výběžku, který je na severní a severovýchodní straně vymezen strmým srázem k Lužnici, na východní straně jej ukončuje kolmá skála, částečně odlámaná při stavbě silnice a na jihu svah klesá do drobné rokle. Na západě je lokalita lehce přístupná, terén zde dokonce mírně stoupá. Na západní přístupné straně byla zbudována, v tupém úhlu zalomená, fortifikace sestávající z valu a vnějšího příkopu. Přibližně uprostřed této linie je proražen vstup, kterým vede lesní cesta. Podél severní i jižní strany probíhá terasa, ovšem bez příkopu. Vnitřní prostor mírně klesá k východu. Délka šíjového opevnění činí 53 m, val je vysoký až 2 m, příkop dosahuje šířky 2-6 m. Hrany valů i stěny příkopů jsou poměrně strmé, eroze je dosud příliš nepoškodila.

V 1.polovině 20.století se objevuje ve vlastivědné literatuře jako nedatované hradiště. Existuje ovšem Hollarova rytina obléhání Tábora v roce 1621, samotná rytina pochází z roku 1622(3?). Na ní je přesně v místech opevnění Pintovka zakreslena dělostřelecká reduta v podobě vyvýšeného obdélného náspu s vnějším příkopem. Protože je směr nákresu veden od města, není vidět šíjová strana pevnůstky. Přesto lze zakreslenou redutu poměrně spolehlivě ztotožnit s dochovaným opevněním. Jedná se tedy o obléhací pevnost při dobývání města císařským vojskem z roku 1621, obléhání trvalo půl roku a nakonec se město vzdalo.