Zlenice

Zříceniny hradu na klesající ostrožně nad ústím Mnichovického potoka do Sázavy. Zlenice jsou poprvé zachyceny v predikátu k roku 1318. Podle archeologických nálezů lze klást dobu založení hradu na přelom 13. a 14.století.

Hrad zaujal klesající samotný závěr ostrožny. Od jejího stoupajícího terénu je oddělen mohutným šíjovým příkopem a vnějším valem. Vstup vedl z druhé strany, nejdříve přes předsunuté zemní opevnění k čelnímu příkopu. Po jeho překonání vedla cesta na předhradí. Hospodářské zázemí se na předhradí soustředilo především na jihovýchodní stranu nad řekou. Roubená budova byla zachycena i na severozápadní straně. Do jádra na první nádvoří vedla cesta přes příkop a skrz subtilní věžovitou bránu, která byla vsazena do obvodové hradby. Součástí tohoto ohrazení byla i okrouhlá, zřejmě studniční věž na straně nad řekou. Do samotného jádra se vstupovalo skrz bránu postavenou mezi obytnou věží se zaoblenými nárožími (typická dominanta hradu mnohokrát zaznamenaná na obrázcích malíře Josefa Lady) a čelem palácového křídla. Paláce původně tvořily tři strany vnitřního hradu a ještě je dělila příčná hradba. Jižní křídlo paláce bylo zřejmě srostlé s obytnou věží. Paláce na straně stoupající ostrožny tvořily břit a před ním ještě probíhal parkán. Ten pokračoval podél jihovýchodní strany jádra a patrně i dále podél stejné strany předhradí. Na severozápadní straně z jádra vystupovala drobná věžice.

Někdy se uvádí, že příkop přepažující stoupající ostrožnu nad hradem je pozůstatek obléhacích prací vojsk Jiřího z Poděbrad, které hrad mezi lety 1463 - 65 dobyly a roku 1465 je již uváděn jako zbořený. Tato interpretace je mylná, těžební zářez v terénu nesouvisí s fortifikační tématikou.